Vyhledávanou lokací pro podnikové chaty byly velmi často hory. Díky Krkonoším a Orlickým horám tak v našem kraji za socialismu byly takových chat desítky. Svou měly snad všechny velké fabriky v regionu.

Zaměstnanci ČKD jezdili do hotelu Emerich v Peci pod Sněžkou, pracovníci ze ZVÚ zase do rekreačního střediska na Pecce. Oba velké hradecké podniky se po revoluci svých rekreačních zařízení zbavily a dnes je provozují soukromníci. To děti strojvedoucích a opravářů z hradeckého lokomotivního depa jezdívaly s rodiči na Hoffmanovu boudu. Ta stojí u paty Černé hory v krkonošských Janských Lázních.

Zaměstnanci Československých drah z nedalekého Hradce a okolí tam stihli výhodně strávit během zimní sezony několik víkendů. „Bývala tam úžasná, opravdu neopakovatelná atmosféra. Chlapi se znali: celý víkend byl jedno velké šťastné setkání strojvedoucích a jejich manželek a dětí. Těšili jsme se na sebe,“ vzpomíná Jindřich Skořepa, syn jednoho z tehdejších z hradeckých strojvedoucích. Výhodně, velice levně vyšel pobyt i strava.

Dovolená v Jugoslávii. Ilustrační snímek
Organizované dovolené za socialismu? Češi na ně nostalgicky vzpomínají

Železničáři v osmdesátých letech organizovali pro svoje děti také desetidenní pobyty, kterým se říkalo zimní pionýrské tábory. Děti strávily na Hoffmance celé jarní prázdniny, které se v podstatě hlavně prolyžovaly. „Jen díky těmhle táborům jsem se naučil perfektně lyžovat, což mě baví dodnes. A peníze? Na železničářskou režijku jsme měli i lanovku na Černou horu, která drahám patřila také. Úplně zadarmo! Tehdy jsme soutěžili, kolikrát ten kopec, který se tehdy rozhodně neudržoval tak jako dnes, za den sjedeme. Rekord byl dvanáctkrát,“ vzpomíná účastník zájezdů ROH.

Některé chaty se neprodaly

Podnikové chaty byly ve většině případů to první, co firmy po roce 1989 prodávaly. Některé si je však ponechaly a dál umožňují svým zaměstnancům zvýhodněnou podnikovou rekreaci. Jako třeba textilní fabrika Juta z Dvora Králové nad Labem. Labskou chatu ve Špindlerově Mlýně využívají zaměstnanci společnosti i třicet let po revoluci.

V Orlických horách byste za minulého režimu našli nejvíce podnikových chat v Deštném.

"Podnikovou chatu tu měli a mají pošťáci, pak tu měl chatu Telecom, Detecha z Nového Města nad Metují, Podnik výpočetní techniky. Tu největší měl Stavostroj. Je to současná chata Deštná. Pak to byla Perla, v Lusině údolí Petrof, dále zde měla chatu Triola, Veba Broumov, Elton Nové Město nad Metují. Chata Tepny se nyní jmenuje Jasna a je mimo provoz. Těch podniků, co tu měly svá rekreační zařízení, byly desítky. Většina jich jede dál, ale pod jinou hlavičkou. Jako chata Orličan, dnes nese název Šťastnej kopec a je v provozu," říká referentka Obecního úřadu v Deštném v Orlických horách Lenka Zábranská.

Do dnešních dnů se dochoval název chaty Perla. "Tuto chatu léta provozovala Perla Ústí nad Orlicí a provozovala ji ještě dlouho po revoluci. Přestože chatu nový majitel zdařile přestavěl, je v rukou dalšího vlastníka. Název jí ale zůstal," vysvětluje Lenka Zábranská.


Jiné byste už hledali marně. Například chatu SPŠE. "Dnes na jejím místě stojí úplně nová stavba - krásná Roubenka pod lesem, kterou pronajímá už další vlastník. Chata SPŠE vyhořela," uvádí referentka.

A v Deštném se organizovaly také výběrové rekreace pořádané Revolučním odborovým hnutím (ROH). K jejím objektům patřila Panorama na Dříši.

"Chata Panorama je dnes mimo provoz, je to jedna z nejstarších turistických chat," dodává Lenka Zábranská.

Televizi nepotřebovali

Své chaty měl i největší jičínský podnik. Zaměstnanci Agrostoje měli k dispozici hned tři. Do dřevěné roubenky Jančikárna v Peci pod Sněžkou museli šlapat turisté dva kilometry pěšky i nákladem. „Vařilo se z donesených zásob,“ vzpomíná Kateřina Kolumpková Rozsypalová, která sem často jezdila s rodiči. Dnes rekreační centra bývalého Agrostroje, nyní podniku Seco Industries, spravuje.

„K zábavě jsme nepotřebovali ani televizi. Hráli jsme karty, zpívali při kytaře, sáňkovali za tmy, chodili na výlety,“ vzpomíná na prožité chvíle. Dnes už by sem prý nikdo pěšky nešel. Lidé se nechávají dovézt skútry nebo rolbou. Chalupa je stále v provozu, i když postupně mění tvář, modernizuje se. Podniku zůstalo i další rekreační zařízení Dolení bouda ve Velké Úpě. Po sametové revoluci se podnik naopak zbavil areálu v Harrachově, který byl využíván i k dětským letním táborům. Dnes už na jeho místě stojí moderní penziony.

Chata Orličan.
FOTO: V Deštném se vyrojily podnikové chaty jako houby po dešti