„Poslední dřevobrus v republice běžel u nás na pile v Klášterské Lhotě. Spolehlivý, bytelný stroj tu dlouhé roky vyráběl mechanickou dřevovinu. Ta se používala k výrobě papíru, měsíčně jsme dělali až 200 tun. Mnozí si ještě vzpomenou třeba na staré školní sešity s malými třískami, na kterých se vždycky zadrhávala pera," připomněl Martin Mádle.

„Dřevobrus se stane exponátem sbírky lesnictví Národního zemědělského muzea, teď ho ale vezeme do Čáslavi. Do Ohrady ho umístíme až po rekonstrukci tamního depozitáře, který má být otevřený a přístupný veřejnosti. Nejdřív se tak stane ale až v roce 2017," řekl Miroslav Čeněk, kurátor muzea.


„Když jsme výrobu končili, odběratelem byla už jen firma vyrábějící tvarované krabičky na vajíčka. Tušili jsme, že dřevovina je přežitá a po likvidaci provozu v roce 2007 se už žádný zájemce neobjevil. Dnes se vše dělá z recyklovaného papíru a primární vlákno se používá jen velmi málo," vysvětlil Martin Mádle.


Díky iniciativě Víta Smrčky se dřevobrus z Klášterské Lhoty podařilo zachránit a přechodně uložit do areálu Správy KRNAP ve Svobodě nad Úpou. Odtud včera vyrazil na další pouť.

Takovéto tříkomorové brusy se používaly od roku 1930. Kulatina se nařezala na metrové kusy, odkornila a pomocí rotujícího betonového válce a přítlačných pístů rozemlela. Dřevovinu odebíraly papírenské provozy po celé republice. Ty však postupně končily, přišel čas kvalitnější a levnější celulózy. Navíc provoz brusu byl energeticky velmi náročný. „Motor má 500 kilowatt, nám s pohonem pomáhala vodní turbina. Díky tomu to bylo tak dlouho ekonomicky únosné," podotkl Martin Mádle.

Jedním ze zajímavých produktů vyrobených z klášterské dřevoviny byly terče pro NATO. „Kolem roku 2002 přijel specialista z papírny kvůli výrobě terčů. Jediným vhodným materiálem se ukázala být dřevovina. V Pasekách nad Jizerou z ní udělali jakousi lepenku a když jí prošla kulka, díra byla absolutně čistá. Zakázka nebyla úplně malá, přesto nijak zásadní význam z pohledu objemu neměla," ohlédl se Milan Mádle.