Kromě ukázky různé techniky, pomůcek a nářadí mohli návštěvníci po dobu konání závodů obdivovat zručnost dřevosochařů, kteří motorovou pilou dávali tvar špalkům a kládám. Jen několik metrů od sebe tak přicházel na svět dřevorubec a zvonička.

Autorem zvoničky byl Jan Kužel z Dobré Vody u Hořic, který se původně živil těžbou dřeva, nyní se zabývá tvůrčí prací. „Ráno dostal dva půl metru vysoký kmen o metrovém průměru, v osm hodin začal s předřezem, ještě nejsou ani dvě hodiny a už to má hotový,“ ocenil práci dřevosochaře pořadatel dřevorubeckého dne Pavel Cohla.

Ještě před slavnostním vyhlášením výsledků požehnal zvoničce římskokatolický farář Martin Lanži (na snímku nahoře). „Všichni víme, že práce dřevorubců je nebezpečná, a že občas někdo v tom lese zůstane. Každý z nás měl kamaráda nebo znal někoho, komu se to stalo. Nyní si na té dřevorubecké zvoničce může každý se vzpomínkou zazvonit,“ uvedl Pavel Cohla. Kromě zvonu je do zvoničky zasazená i deska s podobiznou patrona dřevorubců sv. Šimona pod nímž je nápis „Pro všechny, co pro les v lese zůstali“.

Svěcené vody z kropenky se dočkala i vedlejší socha dřevorubce, kterou měl „na svědomí“ Pavel Tryzna z Vrchlabí. „Udělal si hrubý předřez ve středu a v sobotu ji dodělal. Jediný nástroj, který použil, byla motorová pila,“ pomyslně smekl klobouk před šikovností dřevosochaře.

Dřevorubecké závody, na jejichž průběh dohlíželo přes 40 organizátorů, už pomalu začínají vzhlížet k dalšímu ročníku. Jak nám Pavel Cohla prozradil, tak ten příští by měl být opět o další zajímavosti rozšířený a vylepšený.

Jiří Špreňar