Už před polednem se začaly sjíždět na hrad rodiny z širokého okolí, a pro některé to nebylo nikterak jednoduché. Vždyť nejvzdálenější sem přijely až z Teplic nebo Českých Budějovic.
Dříve se jezdilo do Lomnice
„Letošní pátý ročník je zcela jiný. Dříve jsme se sjížděli v Lomnici nad Popelkou, avšak na opravdovém hradě Valdštejně, to je pro nás i děti docela něco jiného. To víte, jaké to je s malými dětmi. Tohle smíš, na tohleto nesahej a tadyhle můžeš jen s námi za ruku, slyšeli jsme někde při návštěvě s malými dětmi, kdežto tady na hradě se mohou rozeběhnout kamkoliv a všechno si prohlédnout podle svého zájmu. Jsme nesmírně vděčné správě hradu, že nám tohle umožnila,“ pochvalovala si prostředí i přístup jeho správy Melíšková.
V rozsáhlých prostorách totiž děti měly prostor na společnou pohádku, hry, soutěže, skládačky i prohlídku, mrňatům se tu věnovali naprosto všichni, od kastelánky Jurášové až po loupeživého rytíře Šofa z Helfenburka.
„Je tu neuvěřitelná pohoda, návštěvníci průběžně přicházejí a odcházejí a nikdo tu nikomu nepřekáží. Děti jsou tu ve svém živlu a my, rodiče, si to opravdu užíváme. Důležité je, že jsme tu s rodinou pohromadě v nádherné přírodě a ne v tlačenici nějakého supermarketu,“ pochvalovali si mladí manželé Jindrovi z Českých Budějovic. Ti marně přemýšleli, zda je pro děti lépe tady či u dědečka v Jižních Čechách na farmě mezi zvířátky.
Také Vaskovým z Liberce se tu líbilo a nevadila jim prý ani kopcovitá lesní cesta s kočárkem z parkoviště až na hrad, kam se automobilem bez zvláštního povolení nikdo nedostane.
Zatímco všichni sháněli své ratolesti po hromadném fotografování na schodech před terasou nad konírnami, obě organizátorky už přemýšlely o náplni příštího ročníku. A kde? No samozřejmě opět na historickém hradě Valdštejně.
Otakar Grund
