„Během 1. světové války bylo mobilizováno celkem 296 královédvorských sokolů. Sokolovna byla přeměněna v lazaret. Cvičební činnost s odchody mužů na frontu klesala, až byla v roce 1917 úplně zastavena," informovala Pavlína Špatenková, vzdělavatelka královédvorské jednoty.

Netradičním dokumentem o tom, jak sokolská myšlenka žila i v dobách nejtěžších, jsou lístky z fronty, které své mateřské jednotě zasílali vojáci a které jsou uloženy v archívu jednoty. „Ze zažloutlých řádků více než 90 let starých čteme slova plná naděje, víry v lepší zítřek a vzpomínky na krásné chvíle v kruhu sokolské rodiny," dodala Špatenková a některé z nich cituje.

František Micka 1. 9. 1914: „Naše četa čítá 98 mužů, a z toho jest 43 sokolů.Výborní borci z jednoty Žižkovské a Vinohradské. "

Janoušek 31. 12. 1914: „Milé naší jednotě přeji, by všichni sokolíci přestáli ve zdraví útrapy a bědy dneška."

František David, vedoucí dorostu 16. 2. 1915: „Jsem dosud úplně zdráv a přičítám to hlavně tomu, že tělo ztužené cvičením lehčeji snáší útrapy, které s sebou válka přináší."

A. Šubrt, 17. 5. 1916: „Každý večer vzpomínám, jak asi cvičíte a já musím na kavalci odpočívat."

Ze zažloutlých lístků je cítit smutek za domovem i strach z nacházejících dnů. Jan Munzar píše v roce 1915: „Milí bratři, posílám pozdrav z jižního bojiště. Jsem zdráv a vzpomínám na ty šťastné večery, které jsem prožil mezi vámi. Myslím, že zdráv se k vám navrátím." Šest sokolů si už nikdy ve své sokolovně znovu nezacvičilo. Někteří se po zajetí zařadili do legií na italské, ruské a francouzské frontě. Jeden ze sokolů poslal již po skončení války z ruské anabáze pozdrav, kterým předznamenal část české historie.

K. Lutherer 27. 12. 1918: „Chraňte se bolševismu, to není ani právo, ani svoboda! Se srdečným Nazdar! Naší svobodné vlasti."

(bm)