Adam, Daniel, Filip, Jakub, Jan, Matěj, Lukáš nebo Vojtěch. A u děvčátek Eliška, Anna, Karolína, Tereza, Kateřina, Kristýna či Adéla.
Taková byla vloni nejčastější jména, která svým potomkům dávali rodiče ve východních Čechách.

Navzdory návratu k tradičním českým Honzům a Aničkám však trvá módní trend cizích či neobvyklých jmen. Matrikářky se setkaly například i s dvouslovnými jmény.

Na trutnovské matrice tak úřednice zanesly do rodného listu jména “Kevin Denis“ či „Lucas Alfréd“. Častěji se ve východních Čechách objevují také dvouslovná česká jména, například Jan Karel, Anna Marie a podobně.

„Pamatuji si i na tatínka, který dal svému synovi jméno Justin. Další zase dávají jméno a příjmení, která k sobě evidentně nepasují. Například velmi vznešené, aristokratické křestní jméno k typicky českému, až skoro hanlivému nebo škaredému příjmení,“ uvedla matrikářka trutnovské radnice Jarmila Hofmanová.

Je to podobné, jako kdyby se vaše dítě jmenovalo například Prokop Hajzl. Nebo Timothy Vopršálek. „Je to dost často o inteligenci rodičů, ale už se nad tím ani nepozastavujeme. Je to normální,“ shodují se matrikářky.


„Móda cizojazyčných křestních jmen je hodně ovlivěná televizí. Vloni jsme tu měli jména jako Alexandr, Patricie, Lucynia, Marco nebo dvouslovné Mathias Tomas,“ přisvědčila matrikářka chrudimské radnice Jana Andrýsková.

V Hradci Králové byla „in“ zase jména Elizabeth, Mia a Lana, v dalších městech se pro změnu objevil Nicolas, Ibrahim, Vanessa či Agnes.

Občas se matrikářky ve snaze rodičů dát svému potomkovi co nejvýjimečnější jméno musely hodně držet, aby se nezačaly smát. To když někteří rodiče pro své ratolesti volí cizí jména, ale neznají jejich pravopis.

„Na formuláři prohlášení o jménu dítěte se tak mimo jiné objevil například Majkl, Džejár nebo Děnífer,“ vzpomíná mluvčí jihlavské radnice Radek Tulis.

A na znalecký posudek museli čekat rodiče, kteří chtěli v minulém roce svoji dceru pojmenovat exotickým jménem Kylie, jak se jmenuje známá australská zpěvačka Minogue. Nakonec uspěli.

Největší šok však zažila trutnovská matrikářka Věra Ouhrabková, když jeden otec chtěl pro svého chlapce stejné jméno, jaké nosí už jeho předcházející, prvorozený syn.

„Zdůvodnil to tím, že si přece nebude pamatovat, jak se který jmenuje. Ptala jsem se ho, jestli tedy první syn bude – obrazným příkladem – Jan 1 a druhý Jan 2. Naštěstí shodu jmen u sourozenců zakazuje zákon. Jinak si nedovedu představit, jak bychom dotyčnému tatínkovi jeho nápad vymluvili,“ říká s úsměvem Ouhrabková.