„Zvon. Zkusili jste si někdy říci toto slovo nahlas a přemýšlet, co vám jako první vytane na mysli? Já to mám jednoduché. Myslím přesně na to, co to slovo znamená. Bicí hudební nástroj, který je tvořen tělem zvonu a srdcem. Je to jasné a srozumitelné. Přesto, když v jeho blízkosti stojíte, napadají vás zcela jiné myšlenky. Co vedlo autory k té které výzdobě, pojmenování, ladění, velikosti … A najednou to není jen ten hudební nástroj. Je to něco tajemného až fascinujícího. Je to věc, která v životě lidském zvěstovala radost, ale i smutek. Dávala tomu lidskému hemžení nějaký řád a smysl,“ i to zaznělo v projevu lomnického starosty Josefa Šimka, když představoval zvony veřejnosti a Královéhradeckému biskupovi Josefu Kajnekovi, který je přijel vysvětit.
Rukopis na opravě zvonů zanechal Petr Rudolf Manoušek, na výrobě reliéfu se podílela Dagmar Sasková. Zvon Mikuláš se zachoval. Je nejstarší, v roce 1591 ho vytvořil Brikci z Cimperka, zvonař z Nového Města pražského. Tento zvon v roce 1755 pukl a v roce 1756 ho přelil Zachriáš Ditrich z Prahy. Díky letitému používání se na něm však podepsalo značné poškození. Díky spolupráci s Římskokatolickou církví, která je jeho majitelkou, došlo k jeho vyvaření a opravě. Maria je největším zvonem ve zvonici. Dostal jméno podle patronky a světice Panny Marie.
Třetím zvonem je Eliška. Nejmenší zvon z vystavované trojice má jméno po významné donátorce a majitelce lomnického panství Elišce z Martinic.
Lomnické zvony se poprvé rozezní symbolicky 3. prosince při zahájení adventu.