Na zajímavá témata týkající se energetiky, jaderné bezpečnosti, nebo havárií elektráren s ním během tří dnů diskutovali nejen studenti několika škol, ale také zájemci z řad veřejnosti. Václav Havlíček si našel i čas,  aby odpověděl na pár otázek Krkonošskému deníku.

Jak jste se k jaderné energetice dostal?
Bylo to na vysoké škole, při jedné z besed. Dostali jsme nabídku, zda se chceme uplatnit a  pracovat s lidmi, kteří řídí elektrárny. Zaujalo mě to a protože jsem člověk, který nechce zapadat do průměru, zkusil jsem to, a po všech zkouškách a výběrových řízeních jsem místo získal.

Co je náplní vaší práce?
Řídit jednu ze šesti posádek v Temelíně. Osm hodin denně monitorujeme a hlídáme provoz jaderné elektrárny a v případě, že by systémy nefungovaly, jak mají, tak je dokázat bez problémů nahradit.

Musíte se stále vzdělávat?
Ano, není den, abych se dvě tři hodiny neučil. Někdy to je až nepříjemné, protože když to nestihnu během monitoringu v práci, kdy studuji předpisy, tak musím i doma.

Jak často jezdíte přednášet?
Záleží na tom, jak si nás školy objednají. Ale v loňském roce jsem absolvoval 111 přednášek.

Na co, kromě Černobylu a Fukušimy, se vás lidé nejčastěji ptají?
Já s těmito tématy na přednáškách začínám, protože si myslím, že je to v dnešní době velice zajímavé.  Ale jinak se mě lidé nejvíce ptají na srovnání těchto jaderných elektráren a Temelínu a na to, zda může Temelín vybouchnout.

A může?
Tvrdím jednu věc. Všechno, co člověk postavil, dokáže člověk zničit. Říci, že na Temelíně se nemůže nic stát, by bylo lhaní. Elektrárnu postavil člověk, řídí ji a myslím, že ji dokáže svými chybami i zničit. Samozřejmě k výbuchům jako v Černobylu nebo ve Fukušimě by zde z fyzikálních principů nemohlo dojít.

Hovořil jste o tom, že úroveň české jaderné fyziky je na vysoké úrovni. Jak na tom tedy jsme v porovnání s ostatními zeměmi, dejme tomu v Evropě?
Naše jaderné elektrárny patří mezi dvacet nejbezpečnějších ve světě. Dukovany jsou hodnoceny v první desítce, Temelín se k tomu snaží přiblížit.

Po loňské havárii ve Fukušimě se  volalo po odstavení jaderných elektráren. Německo se dokonce rozhodlo, že tak učiní. Myslíte si, že je možné, že bychom v budoucnu přestali jadernou energii využívat?
Každý stát se musí rozhodnout sám. Myslím si, že jaderné elektrárny nejsou to nejlepší, co člověk vymyslel, ale bez nich to nepůjde. Bude jich podle mě přibývat.

Kolik má Česká republika jaderného paliva?
Zatím český uran příliš nevyužíváme, je to zřejmě neekonomické. Nicméně v našich dolech máme okolo 150 tisíc tun paliva. Celosvětově se odhaduje, že jsou při současném způsobu užití zásoby uranu na 90 let. Tedy, že palivo využijeme a uložíme. Pokud jej přepracujeme, odhadují se celosvětové zásoby na 140 let.

Má Česká republika dostačující legislativu?
Náš atomový zákon patří ke špičce. Často se účastníme vývoje zákonů v Česku  i v jiných zemích. Určitě se ale najdou oblasti, které je třeba legislativně předělat. Například v brzké době by se mělo začít diskutovat o tom, zda nám naše zákony umožní vyvážet vyhořelé palivo do zahraničí a vracet ho zpátky. Myslím si, že bychom neměli zaspat dobu, protože to není jen otázka přepracování paliva, ale i jeho možného uložení.

Mluvil jste o tom, že člověk běžně dostává dávku záření…
Studentů se ptám, kdy se naposledy setkali s radiací. Oni vzpomínají na rentgeny u lékařů a jsou pak překvapeni, když jim na přednášce pomocí měřicích přístrojů ukážeme, že záření je přítomné všude kolem nás. Největší část ho tvoří podloží, zemská kůra, dále kosmické záření. Září také potraviny nebo člověk. Příspěvek jaderných elektráren je asi 0,1% z celkového množství ozáření člověka.