I tady lidé rádi a hodně chodí podél silnice, debatují, popohánějí stáda ovcí sem a tam přes cestu a posedávají na krajnici. Co taky doma v chýši jedna plus nula. Krajina je tu rovinatá a chatrče, zde s mírně konkávní střechou, jsou větší než v okolí Awassy. Některé z nich si místní obyvatelé ozdobili barevnými africkými motivy na omítce. Muži tu nosí vysoké slamáky a dívky ve vesnicích si sčesávají vlasy dozadu a zaplétají do copánků. Co má ruce a nohy, je teď v polích. Sklízí se kaf, jemná travina, z níž se vyrábí indžara. Zavřené jsou kvůli sklizni i školy, včetně těch českých. V Alabě se nachází jedna z nejlepších. Je vzorová, ve třídě je jen 30 žáků a učitelé odjinud se tady školí v didaktice. Zavádění moderní výuky je rovněž součástí české rozvojové pomoci.

Voda, zdraví a zemědělství

My jsme přijeli do Alaby s Michaelou Burdovou z awasské pobočky Člověka v tísni především kvůli projektům týkajícím se vody, veřejného zdraví a zemědělství. Člověk v tísni zde oživil několik starších vrtů a tzv. water pointů, ke kterým místní docházejí pro vodu. Voda je hluboko, některé vrty dosahují až 300 metrů. Čerpací a distribuční zařízení se stejně jako školy po vybudování předávají do správy místních úřadů. Češi postavili sanitační středisko, kde se obyvatelé mohou dozvědět o prevenci infekčních chorob a o tom co podniknout, když se choroba v rodině objeví. Českou vlajku lze spatřit v Alabě také na školícím středisku pro zemědělce, doplněném bezpečným skladem na osivo. Cestou do Addisu zbývá čas na krátký oběd nad silně alkalickým červenohnědým jezerem Langano. Na čtvrtek oprášil oblek. Čekal nás pan velvyslanec a návštěva na etiopském ministerstvu financí.

Setkání s bývalými studenty českých škol

U nás doma je 20. listopadu 2010. Etiopané mají dnes 11. hadar 2003. Potomci Menelika, syna krále Šalamouna a královny ze Sáby, nejedí vepřové, mají seznam čistých zvířat a pokud se vypraví do kostela po jídle, modlí se jen venku u zdi jako by byli v Jeruzalémě. Po celých dvanáct třicetidenních a jeden pětidenní měsíc svého kalendáře slaví mnoho svátků a o středách a pátcích dodržují půsty. Ortodoxní se v Etiopii dobře tolerují s dalšími křesťany i muslimy, jichž je dnes něco mezi 40 až 55%. I bývalí studenti českých a československých škol, kteří ve čtvrtek navečer dorazili na zahradu české ambasády na setkání s námi, byli zjevně různých konfesí. Srdečně se navzájem zdravili a vzpomínali. A byli hrdí na své alma mater, ať už nejrůznější fakulty Univerzity Karlovy, ČVUT nebo ostravskou VŠB. A nejednou se také ozvalo: „Ja su z Brna!“.

Pomoc je realizována promyšleně

Etiopská tolerance je nakažlivá. Ukázalo se, že poslanci, zejména pokud jsou odděleni od stáda, jsou schopni chovat se úplně normálně. David Šeich i Viktor Paggio byli na téhle studijní cestě dobří parťáci. Stejně tak i lidé z Člověka v tísni, kteří tu odvádějí skvělou práci a dělají naší zemi čest. Odjíždím s přesvědčením, že česká rozvojová pomoc je tu skrze jejich projekty realizována dobře, promyšleně v mnoha ohledech, detailech a souvislostech a především, že tady ani koruna nepřijde nazmar. Etiopie si pomoc zaslouží. Je ostrůvkem stability v regionu neklidného Afrického rohu a žijí v ní skvělí přátelští lidé. Tahle chudá, ale hrdá a šťastná země vás vezme za srdce. Cítili jsme se tady dobře a bezpečně. Možná proto, že jsme se vlastně vrátili domů. Vždyť před 200 tisíci lety se na širých etiopských planinách zrodil náš druh. Nashledanou z Etiopie, naší africké kolébky.

ČÁST 1: Etiopský deník Robina Böhnische: V africké zemi se realizují

ČÁST 2: Etiopský deník Robina Böhnische: Cesta z města? Připomíná slalom

ČÁST 3: Etiopský deník Robina Böhnische: Češi zde postavili už šestnáct škol a pracují na dalších

ČÁST 4: Etiopský deník Robina Böhnische: Česká republika pomáhá v Etiopii i s udržitelným zemědělstvím