Bustu odhalili potomek šlechtického rodu Ernst Harrach, generální ředitel Národního muzea v Praze Michal Lukeš a předseda Společnosti Národního muzea Pavel Muchka. Zazněly přitom slavnostní fanfáry trubaček a trubačů Správy KRNAP. V úterý v 15 hodin se na Harrachovu počest rozezněly zvony kostelů v Krkonoších i Praze ve svatovítské katedrále nebo ve zvonici u pražského chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.

„Stále a stále mě udivuje rozsah aktivit Jana Nepomuka Harracha, který právem náleží mezi největší české vlastence 19. století a skutečné podporovatele emancipačních snah českého národa. Ukázal se jako skvělý hospodář, předběhl svoji dobu i promyšlenou ochranou přírody,“ uvedl předseda Společnosti Národního muzea Pavel Muchka.

„Harrachova busta má obrovský společenský význam, za ten hlavní ale považuji ten, že vytvořil most porozumění, jak dokazuje úspěch dobročinné sbírky. Silné spojení Krkonoš s Národním muzeem a s dalšími lidmi, pro které opravdové vlastenectví není prázdnou frází. Vlastenectví naplněné pokorou, porozuměním k druhým, pevnými mravními postoji, společenskou solidaritou a každodenní nezištnou prací, tak jak Jan Nepomuk po celý svůj život dokazoval,“ dodal Muchka.

Busta vznikla podle návrhu sochaře Bohumila Kafky z roku 1910, těsně po smrti hraběte Harracha. Až v letošním Roce Harrachů, který vyhlásil Národní památkový ústav, se busta dočkala realizace. Busta bude v Panteonu historické budovy Národního muzea do poloviny ledna 2024, poté bude vyzdvižena nad hlavní schodiště mezi ostatní osobnosti, které se o stavbu této pražské dominanty nejvíce zasloužily.

„Hrabě Jan patřil k předním mecenášům Národního muzea a od roku 1890 až do své smrti byl přímo předsedou Společnosti Muzea Království českého. Péčí Pavla Muchka, předsedy Společnosti Národního muzea, emeritního ředitele Krkonošského muzea v Jilemnici Jana Luštince, vedení Národního muzea a s pomocí celé řady dárců tak byla napravena jedna historická nespravedlnost. Symbolicky se tak zakončil Rok Harrachů, vyhlášený Národním památkovým ústavem, a zároveň zahájil Krkonošský harrachovský rok. V roce 1904 Jan Nepomuk hrabě Harrach vyhlásil první krkonošskou rezervaci, předchůdce Krkonošského národního parku,“ připomněl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

V Krkonoších si tak budou hraběte Jana Harracha připomínat i v roce 2024, kdy to bude 120 let od vyhlášení první přírodní rezervace. Hrabě Harrach ji vyhlásil v roce 1904 na Strmé stráni v Labském dole. Krkonošský harrachovský rok především v režii Správy KRNAP příští rok přinese přednášky, výstavy, slavnostní odhalení podmaleb na skle v terénu KRNAP a vystoupení trubačů.

Pavel Muchka, předseda Společnosti Národního muzea, při odhalení Harrachovy busty vyzdvihl přínos Jana Luštince, emeritního ředitele Krkonošského muzea v Jilemnici, který hraběte Harracha pro celou českou společnost znovu objevil a ukázal mimo jiné na jeho mimořádné zásluhy o základní české národní instituce a ochranu krkonošské přírody.

„Jan Luštinec nám byl inspirací a vzorem v našem konání při realizaci busty hraběte Jana. Ostatně on má na úspěchu dobročinné sbírky na odhalenou bustu zcela zásadní podíl,“ řekl Muchka.

Video o tom, jak vznikala busta, najdete na facebookovém profilu Národního muzea. 

Theodor Lokvenc v knize Toulky Krkonošskou minulostí uvádí, že 16. března 1904 vydalo c. k. místodržitelství v Praze výnos o ochraně krkonošské flóry a v témže roce Jan hrabě Harrach zřídil na Labské stěně první přírodní rezervaci v Krkonoších o rozloze 60,04 hektarů a zároveň dbal o ochranu kosodřeviny nad hranicí lesa. Pro tyto účely jmenoval zvláštního hajného, který také dohlížel na turistickým ruchem. Tato iniciativa i zmíněné legislativní opatření zvýšily zájem o ochranu přírody v Krkonoších.

Co řekl hrabě Harrach 12. listopadu 1908 na schůzi správního výboru Národního muzea: 

„Já najednou již vyslovil, že se cítím s naším Muzeem takřka jako jedno tělo, a již od počátku své veřejné působnosti při Matici české snažil jsem se, aby se Muzeum stalo chloubou národa a české naší vlasti. ….Vždy jsem se o to zasazoval, aby Muzeum Království českého stálo právě zde, na Václavském náměstí. Ač z počátku veliké byly obtíže myšlenku uskutečniti, přece se toho dosáhlo, jako též se podařilo ústav tento přivésti k nynějšímu skvělému rozkvětu. Uznání platných činitelů domácích i rovněž vřelé uznání ciziny je důkazem, že se nám vlastenecké dílo naše podařilo, ale za to děkuji především Vám, kteří jste o jeho uskutečnění tak obětavě pracovali. Láska a vděčnost Vaše jest také u mne pro Vás, považuji každého z Vás za přítele a prosím jen, abyste mi byli pomocí ve snaze o další rozkvět našeho Muzea. Přeji Muzeu zdar a budoucnosti jeho volám Sláva!“