Přestupování trochu děsilo, ale co? Aspoň nemusí večer kvůli volantu nikdo protrpět u šťávy. Jenomže! Hned na první zastávce nabral řidič zpoždění. Protože tentokrát nenastupovali jen dva školáci s „týdenkami", dojeli jsme k přestupu o deset minut déle. Plány byly narušeny, protože dopravní systém odeslal náš přípoj, jak jinak, než na čas. „Já za to nemůžu. Na každé zastávce mám minutu a když vás bylo tolik, tak jsem markoval třikrát aspoň pět minut. To se pak nedá stihnout." Šofér se viditelně snažil.

Nedělám si iluze, že dodržel všechny rychlostní limity, ale marná snaha, jemu šichta končila a potřeboval nás hlavně dostat z autobusu. A tak nastalo zběsilé hledání náhradního spoje. Zastávka ale disponovala řádem s platností do prosince 2011, ještěže se internet už vejde i do mobilního telefonu! Dozvěděli jsme se, že stačí hodinu počkat. Náladu nám řád nezkazil a radost měly i okolo blízké putyky z větší tržby. Úsměvy ale mohl rozdávat i stavitel jízdního řádu, který zřejmě autobusem často necestuje. V sobotu večer by mu rád nejeden zákazník vysvětlil, jaký smysl „má" jeho práce.