Ocitala jsem se s rodiči díky jejich profesím velmi blízko rozhlasovému vysílání na Vinohradech. Hlasatelé tam vždy byli ve dvou. Čech a Slovák společně. Využívala jsem každé příležitosti s nimi promluvit. Měkoučká slovenština se mi líbila, přitahovala mě. Na dovolené v Nízkých Tatrách jsem poznala kamarádku, psaly jsme si třináct let, než se vdala a zmizela v nedohlednu. Četla jsem ve slovenštině knížky. Snažila se myslet slovensky, jen psaní v té řeči mi nikdy nešlo.
A když se dnes vnoučata ptají, co jaké slovenské slovo znamená, vždycky si vzpomenu, jak jsem se já ptala rodičů při četbě Simmelova románu Všetci ludia budú bratia, co znamená žul betel. Máma vysvětlila, že kdosi žvýkal tabák. Její vzpomínka z dětství byla mnohem pikantnější. Jako holka bádala, kdo že je ten Tatrous v hymně, na něhož sa blýská. Chybí mi. Slováci i slovenština. Když ji slyším, hltám každé slůvko.
