Hasiči z Krkonoš pomáhali v Českém Švýcarsku. Spali u požárů na střeše cisterny

Byla to akce kulový blesk. V neděli o půl desáté večer se jim ozvali profesionální hasiči, jestli by mohli zamířit s technikou do Hřenska. Krátce se prospali, sbalili hasičské vybavení, spacáky, kartáčky na zuby a v půl třetí ráno v pondělí už vyrazili vstříc Národnímu parku České Švýcarsko.

Dobrovolní hasiči z Horního Maršova vůbec neváhali s pomocí postižené oblasti. Tadeáš Hlinka, Miroslav Haider, Martin Pilař a Ladislav Licek tam strávili tři dny. V akci byli dvanáct hodin denně, spali u požářiště v autě nebo na střeše hasičské cisterny. Špinaví, zaprášení, unavení. Ve středu je vystřídali krkonošští kolegové z Mladých Buků.

Tadeáš Hlinka velí hasičům už patnáct let. Kluci to mají se mnou těžké, přiznává

„Celý den jsme se pohybovali v prachu, popelu, v požářišti. Znečištění bylo enormní. Bylo to náročné. Masakr. První den jsem nastoupal podle hodinek 150 pater, za tři dny jsem nachodil 55 kilometrů,“ líčí velitel maršovských hasičů Tadeáš Hlinka.

„My jsme tam byli tři dny, ale jsou hasiči, kteří zasahují v Hřensku od začátku, týden a půl. To je neuvěřitelný zápřah. Budeme doufat, že to, co jsme zažili, už nikdy nezažijeme. Byla to fakt neskutečná dřina ve velkém teple. Doufám, že tohle u nás nikdy nenastane,“ říká.

Podle Hlinky je situace výjimečná v tom, že jde o požár obrovského rozsahu. „V akci bylo snad přes tisíc hasičů v jeden moment. Zasahovali jsme i loni při tornádu na jižní Moravě, ale tohle je úplně jiná situace, víc adrenalinu. V porovnání s Krkonošemi hory vypadají úplně jinak, jsou to strmé kopce. U nás v Krkonoších jsme schopní se dostat s cisternami skoro vždycky k vrcholu a tlačit vodu z kopce,“ porovnává.

V Hřensku pomáhají hasiči z východních Čech. Psychika dostává zabrat, říkají

Dobrovolní hasiči z Horního Maršova se nabídli po vypuknutí požárů v Českém Švýcarsku, že jsou schopni poskytnout techniku a lidi podle potřeb generálního ředitelství. „Neplánovali jsme ale, že odjedeme během pěti hodin od zavolání. Naložili jsme hadice, lopaty, krumpáče, věci na kopání, radiostanice, nabíječky, zásahové helmy, rukavice. Vzali jsme si osobní věci, spacák, šampon, kartáček na zuby, věci na převlečení. Po pěti hodinách od kontaktu jsme se vydali na cestu do krajské centrály v Hradci Králové a přidali se ke kolegům,“ přibližuje velitel situaci.

Dobrovolní hasiči z Horního Maršova zasahovali v Hřensku u rozsáhlých požárů v Národním parku České Švýcarsko.Zdroj: Hasiči Horní Maršov

Do Hřenska se vydalo z Královéhradeckého kraje od vypuknutí požárů několik desítek profesionálních a dobrovolných hasičů. Zatím poslední, šestý odřad s 46 hasiči tam zamířil ve středu.

Maršovští se vypravili z východních Krkonoš s požární cisternou, dopravním automobilem s přívěsem a terénní čtyřkolkou. V Hřensku dostali přidělený sektor nedaleko Pravčické brány. „Do Hřenska jsme přijeli kolem osmé hodiny, v devět jsme měli přiřazený sektor, kde jsme provedli průzkum a začali s likvidací požáru. Hasili jsme do osmi večer. Pak jsme měli večeři, vyhodnocení. Dostali jsme informaci, že hasiči a technika zůstanou na místě přes noc, abychom byli schopní okamžitě požár lokalizovat, pokud by začalo hořet. Takže jsme byli prakticky téměř nonstop na místě události,“ popisuje Hlinka.

Ohnivé Hřensko jinak: Stojí po boku hasičů v první linii, v ruce má ale foťák

Hasiči tak přenocovali venku v terénu přímo u požářiště. „Někdo spal v autě, někdo na vozíku, někdo na střeše cisterny. Spali jsme tam, kde jsme si našli místo. Byli jsme pořád u techniky, abychom byli schopni okamžitě zasáhnout,“ vysvětluje, jak si poradili s náročnou situací. Ráno od osmi byli opět v akci až do osmi večer. „Dvanáct hodin jsme tvrdě pracovali. Postupně nám vozili snídani, pití, oběd. Vzhledem k počtu zasahujících hasičů bylo zásobování dobré, dělalo se maximum,“ uznává.

Oceňuje také spolupráci s hasiči z jiných jednotek. V přiděleném sektoru zasahovali společně s kolegy z Královéhradeckého kraje z Olešnice v Orlických horách a Osic a také z Jablunkova a Hřenska. „Spolupráce probíhala dobře, byla na úrovni. Všichni chtěli pomoct. Náš sektor fungoval výborně,“ hodnotí velitel z Horního Maršova.

Hasiči si užili hodně prachu a popela. Jeden den se myli u auta vodou z kohoutku, druhý den si dopřáli sprchu v nedalekém kempu a pak hurá zpátky do akce. Pohybovali se v úseku dlouhém půl až jeden kilometr, museli natáhnout 600 metrů hadic.

Turisté si rozdělali oheň na hřebenech Krkonoš, zatopili tyčemi od Horské služby

„Ty jsme posouvali po hřebeni, abychom byli schopní reagovat. Bylo to náročné velikostí našeho úseku, který jsme měli na starosti. Plamenů jsme tolik neviděli. Byli jsme pod Pravčickou bránou a skalami, kde bylo všechno vyhořelé, samý popel, prach, popadané, ohořelé stromy. Na různých místech se oheň znovu vznítil, takže jsme ho hasili. Průběžně vznikaly další požáry. Ve středu před naším odjezdem nás zastihl nový požár, kdy na 300 metrech začala hořet tráva. Místo jsme předali kolegům, kteří přijeli po nás,“ vykresluje, jak to v Českém Švýcarsku vypadalo.

Z Hřenska si odváželi dobrovolní maršovští hasiči nové zkušenosti. „Bylo to jedno z nejnáročnějších míst a zásahů, co jsem zažil. Klobouk dolů před všemi, i před policisty, zdravotníky a dobrovolníky, kteří mají na starosti zásobování a vozí pití. Všichni zaslouží úctu a poděkování,“ zdůrazňuje.

Že by se podobný případ stal v Krkonoších, si radši ani nechce představovat. „Budeme doufat, že to, co jsme zažili, už nikdy nezažijeme. Byla to fakt neskutečná dřina. Doufám, že tohle se u nás nikdy nenastane,“ říká Tadeáš Hlinka.

Byla velká klika, že se nic nestalo, řekl horský záchranář po odhalení ohniště