Sedmadvacetiletý herec z Hostinného Denis Šafařík ztvárnil roli policejního eléva Martina Nováčka v desetidílném historickém krimiseriálu České televize Zločiny Velké Prahy, který vyvrcholil před týdnem závěrečnou epizodou. V rozhovoru pro Deník vzpomíná na téměř roční natáčení, spolupráci se zkušenými kolegy z vyšetřovacího týmu Jaroslavem Pleslem a Jiřím Langmajerem, pády z plotu a z kola, ale také na dobu, kdy se na ZUŠ v Hostinném nadchl pro tanec, nebo na dramatický kroužek trutnovského gymnázia, kam chodil po návratu z taneční konzervatoře. Na ní musel předčasně skončit ze zdravotních důvodů.
Byl Jaroslav Plesl jako vrchní inspektor Hynek Budík v seriálu Zločiny Velké Prahy přísný šéf?
Ano. Tedy postava Hynka Budíka byla na Martina Nováčka velmi přísná. Zprvu to bylo hlavně kvůli tomu, že byl Martin doslova nováček týmu, nezkušený a roztržitý a inspektor Budík si ho, jako asi každý nadřízený, prověřoval. Když pak Martin začal prokazovat policejní nadání a už si pomalu inspektora Budíka získával na svoji stranu, vše se pokazilo milostným poměrem s jeho dcerou Julií Budíkovou. Od té chvíle už nebyl inspektor Budík ani tak přísný, jako spíš doslova naštvaný a dával do Martinovi jasně najevo. Naštěstí v posledním díle došlo k jakémusi usmíření a Martin se ke všemu přiznal. Jak už to ale bývá, přiznal se pouze k tomu, že má Julii rád, ale o dítěti se raději nezmiňoval. Co se týká mého pracovního vztahu s Jaroslavem Plesem, tak ten byl velmi přátelský.
A jak se vám pracovalo s dalším zkušeným parťákem policejního týmu Jiřím Langmajerem?
Dobře. Jirka je, stejně jako Jaroslav, velký profesionál, a také s ním jsem strávil tři čtvrtě roku. Takže nějaké ty společné zážitky máme a bral mě jako sobě rovného.
Přihodila se během natáčení nějaká nečekaná situace, která vás překvapila?
Mám pocit, že se každý den něco přihodilo. Martin je roztržitý stejně jako já a mnohé věci v seriálu vychází spíše z mé nemotornosti. Například skok přes plot. Myslel jsem si, že ho ladně přeskočím, ale to jsem se přepočítal a spadl jsem na zem. Padal jsem z kola, několikrát jsem uklouzl, rozřízl si prst a podobně. Celé natáčení jsem byl tak trochu překvapený. Ale nejpodivuhodnější byla asi intimní scéna s Darijou Pavlovičovou, která hrála Julinku. Pamatuji si, že jsem se tenkrát velmi styděl.
Byla to vaše největší herecká příležitost?
Ano. V rozsahu natáčení rozhodně ano. Předcházel tomu Kouzelník Žito (vánoční televizní pohádka), ale ten nebyl tak náročný a vše se natočilo do pár měsíců. Zločiny Velké Prahy se natáčely v poměrně intenzivních blocích a bylo potřeba se připravovat a soustředit.
Kde všude se natáčelo?
Ačkoliv se seriál jmenuje Zločiny Velké Prahy, v Praze jsme skoro netočili. Důvodem bylo hlavně to, že Velká Praha v roce 1922 byly spíš vesničky, statky a končiny. No a přesně na takových místech jsme točili, tedy mimo Prahu. Kancelář a byty inspektorů byly dekorace, postavené v ateliérech na Kavčích horách.
Co vám řekla rodina, že jste byl takhle výrazně vidět v televizi, deset týdnů každou neděli?
Dovolím si tvrdit, že seriál se jim líbil a myslím, že byli rádi, že se mi něco takového povedlo.
Díval jste se také na svůj výkon v televizi?
Ano. Pro mě to byla premiéra stejně jako pro diváky a byl to příjemný nedělní rituál.
Chtěl byste být i v civilu kriminalistou?
Klidně bych si to zkusil, ale raději v roce 1922 než dnes.
Jak trávíte covidovou hereckou pauzu?
Trávím ji aktivně. Divadla jsou zavřená a tak mi nezbývá než dělat jiné věci. Právě natáčím svůj filmový debut, ke kterému jsem napsal scénář a musím přiznat, že mě to opravdu baví. Obsadil jsem si skvělé herce a už se nemůžu dočkat, až film spatří světlo světa. Neustále se učím novým věcem, protože se chci neustále rozvíjet. Ale tiše doufám, že od další sezóny zase otevřeme divadla a život se vrátí do normálu.
Původně jste byl tanečníkem. Co vás přesměrovalo na hereckou dráhu?
Zranění. Bohužel jsem s tím začal v příliš mladém věku a studium na konzervatoři bylo náročné. Doktoři mi řekli, že bych už tančit neměl a o mnoho let později jsem narazil na divadlo. Odmala jsem směřoval k nějaké kreativní činnosti a jsem rád, že se tomu mohu věnovat.
Na základní školu jste chodil v Hostinném a Trutnově (ZŠ R. Frimla) a na gymnázium v Trutnově. Na koho z pedagogů nejvíce vzpomínáte? Ovlivnil vás někdo z nich pro další kariéru?
Konkrétně vzpomínám na Sylvu Bednářovou, učitelku na základní umělecké škole v Hostinném, díky které jsem na několik let doslova propadl tanci. Vzpomínám rovněž na dva učitele z trutnovského gymnázia - Janu Ročňovou, která mně otevřela dveře k literatuře a celkovému zájmu o umění, a na Luďka Haška. K němu jsem chodil do dramatického kroužku a mohl tak poprvé přijít do kontaktu s divadlem.
Co vás čeká v nejbližší době?
Před sebou mám teď dva měsíce natáčení a poté postprodukci filmu. To je asi to, na co se budu nejvíce soustředit.