Sedmadvacetiletý herec z Hostinného Denis Šafařík ztvárnil roli policejního eléva Martina Nováčka v desetidílném historickém krimiseriálu České televize Zločiny Velké Prahy, který vyvrcholil před týdnem závěrečnou epizodou. V rozhovoru pro Deník vzpomíná na téměř roční natáčení, spolupráci se zkušenými kolegy z vyšetřovacího týmu Jaroslavem Pleslem a Jiřím Langmajerem, pády z plotu a z kola, ale také na dobu, kdy se na ZUŠ v Hostinném nadchl pro tanec, nebo na dramatický kroužek trutnovského gymnázia, kam chodil po návratu z taneční konzervatoře. Na ní musel předčasně skončit ze zdravotních důvodů.

Byl Jaroslav Plesl jako vrchní inspektor Hynek Budík v seriálu Zločiny Velké Prahy přísný šéf?

Ano. Tedy postava Hynka Budíka byla na Martina Nováčka velmi přísná. Zprvu to bylo hlavně kvůli tomu, že byl Martin doslova nováček týmu, nezkušený a roztržitý a inspektor Budík si ho, jako asi každý nadřízený, prověřoval. Když pak Martin začal prokazovat policejní nadání a už si pomalu inspektora Budíka získával na svoji stranu, vše se pokazilo milostným poměrem s jeho dcerou Julií Budíkovou. Od té chvíle už nebyl inspektor Budík ani tak přísný, jako spíš doslova naštvaný a dával do Martinovi jasně najevo. Naštěstí v posledním díle došlo k jakémusi usmíření a Martin se ke všemu přiznal. Jak už to ale bývá, přiznal se pouze k tomu, že má Julii rád, ale o dítěti se raději nezmiňoval. Co se týká mého pracovního vztahu s Jaroslavem Plesem, tak ten byl velmi přátelský.

A jak se vám pracovalo s dalším zkušeným parťákem policejního týmu Jiřím Langmajerem?

Dobře. Jirka je, stejně jako Jaroslav, velký profesionál, a také s ním jsem strávil tři čtvrtě roku. Takže nějaké ty společné zážitky máme a bral mě jako sobě rovného.

Cenu za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli převzal Jaroslav Plesl za film Díra u Hanušovic.
Pitomců jsem natočil hodně. Užívám si to, říká herec Jaroslav Plesl

Přihodila se během natáčení nějaká nečekaná situace, která vás překvapila?

Mám pocit, že se každý den něco přihodilo. Martin je roztržitý stejně jako já a mnohé věci v seriálu vychází spíše z mé nemotornosti. Například skok přes plot. Myslel jsem si, že ho ladně přeskočím, ale to jsem se přepočítal a spadl jsem na zem. Padal jsem z kola, několikrát jsem uklouzl, rozřízl si prst a podobně. Celé natáčení jsem byl tak trochu překvapený. Ale nejpodivuhodnější byla asi intimní scéna s Darijou Pavlovičovou, která hrála Julinku. Pamatuji si, že jsem se tenkrát velmi styděl.

Byla to vaše největší herecká příležitost?

Ano. V rozsahu natáčení rozhodně ano. Předcházel tomu Kouzelník Žito (vánoční televizní pohádka), ale ten nebyl tak náročný a vše se natočilo do pár měsíců. Zločiny Velké Prahy se natáčely v poměrně intenzivních blocích a bylo potřeba se připravovat a soustředit.

Denis Šafařík a Anna Kadeřávková při fotografování pro Deník.
Kouzelník Žito. Pohádka má mít vtip a princezna krásné šaty, říkají herci

Kde všude se natáčelo?

Ačkoliv se seriál jmenuje Zločiny Velké Prahy, v Praze jsme skoro netočili. Důvodem bylo hlavně to, že Velká Praha v roce 1922 byly spíš vesničky, statky a končiny. No a přesně na takových místech jsme točili, tedy mimo Prahu. Kancelář a byty inspektorů byly dekorace, postavené v ateliérech na Kavčích horách.

Co vám řekla rodina, že jste byl takhle výrazně vidět v televizi, deset týdnů každou neděli?

Dovolím si tvrdit, že seriál se jim líbil a myslím, že byli rádi, že se mi něco takového povedlo.

Díval jste se také na svůj výkon v televizi?

Ano. Pro mě to byla premiéra stejně jako pro diváky a byl to příjemný nedělní rituál.

Chtěl byste být i v civilu kriminalistou?

Klidně bych si to zkusil, ale raději v roce 1922 než dnes.

Herec Marek Adamczyk v maskérně před natáčením scén filmu Poslední závod v Hostinném.
Hvězda Kukaček Marek Adamczyk: Na dobových lyžích nás učil ve Vrchlabí Aleš Suk

Jak trávíte covidovou hereckou pauzu?

Trávím ji aktivně. Divadla jsou zavřená a tak mi nezbývá než dělat jiné věci. Právě natáčím svůj filmový debut, ke kterému jsem napsal scénář a musím přiznat, že mě to opravdu baví. Obsadil jsem si skvělé herce a už se nemůžu dočkat, až film spatří světlo světa. Neustále se učím novým věcem, protože se chci neustále rozvíjet. Ale tiše doufám, že od další sezóny zase otevřeme divadla a život se vrátí do normálu.

Původně jste byl tanečníkem. Co vás přesměrovalo na hereckou dráhu?

Zranění. Bohužel jsem s tím začal v příliš mladém věku a studium na konzervatoři bylo náročné. Doktoři mi řekli, že bych už tančit neměl a o mnoho let později jsem narazil na divadlo. Odmala jsem směřoval k nějaké kreativní činnosti a jsem rád, že se tomu mohu věnovat.

Herci Marek Adamczyk (vlevo) a Kryštof Hádek při natáčení filmu Poslední závod, který vypráví příběh lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha, na náměstí v Hostinném v neděli 28. února.
Filmaři v Hostinném. Hádek vyhrál závod na náměstí, Bárdos mluvila o Hollywoodu

Na základní školu jste chodil v Hostinném a Trutnově (ZŠ R. Frimla) a na gymnázium v Trutnově. Na koho z pedagogů nejvíce vzpomínáte? Ovlivnil vás někdo z nich pro další kariéru?

Konkrétně vzpomínám na Sylvu Bednářovou, učitelku na základní umělecké škole v Hostinném, díky které jsem na několik let doslova propadl tanci. Vzpomínám rovněž na dva učitele z trutnovského gymnázia - Janu Ročňovou, která mně otevřela dveře k literatuře a celkovému zájmu o umění, a na Luďka Haška. K němu jsem chodil do dramatického kroužku a mohl tak poprvé přijít do kontaktu s divadlem.

Co vás čeká v nejbližší době?

Před sebou mám teď dva měsíce natáčení a poté postprodukci filmu. To je asi to, na co se budu nejvíce soustředit.

Natáčení filmu Poslední závod v Hostinném.
FOTO: Podívejte se na herce v Hostinném. Judit Bárdos byla jako na výletě