Čím jste se živila, než jste se stala výkonnou ředitelkou Svazku měst a obcí Krkonoše? A jak jste se k současné profesi dostala?
Po dostudování vysoké školy byla mojí první pracovní pozicí manažerka v Kulturním domě v Litoměřicích, kde jsem organizovala různé akce. Později, protože v našem městě nebylo mnoho pracovních příležitostí, jsem odešla za prací do Prahy. Byla to pro mě škola života. Živila jsem se tu opět jako manažerka a vyzkoušela jsem si i práci ve státní organizaci. Po deseti letech působení v Praze jsem se přemístila zpět do Krkonoš. Dostala jsem se i k pozici šéfinstruktorky lyžařské školy ve Špindlerově Mlýně. Dělala jsem zde také vedoucí na městského úřadu. Poté jsem se rozhodla dělat pro mě více tvůrčí práci. Vzhledem k mému vztahu k přírodě a ke Krkonoším jsem dala přednost profesi v oblasti cestovního ruchu se zaměřením na regionální rozvoj.

Byla to vaše vysněná profese?
Nevím, co přesně obnáší vysněná profese. Že bych si v patnácti letech řekla, že budu ředitelkou turistického regionu Krkonoše, tak to asi ne. Každá vysněná profese je podle mě zajímavá pro každého neznalého jen do doby, než zjistí, kolik je za tou profesí práce, jak je složitá a většinou díky mnohým zákonům a nařízením v dnešní době i hodně odborná. Jsem ovšem ráda, že mohu dělat to, co umím a je mi blízké.

V současné době vás vaše práce baví?
Musím říci, že ano. I když je to práce, která nemá žádného konce a limitů. Musí se tvrdě oddřít a musí jí člověk rozumět do hloubky, aby mohl správně rozhodnout co je pro region dobré a co není. Je to zásluha celého týmu, který ve Svazku pracuje. Tato práce mě baví, protože je takovým spojením mnohých věcí mně blízkých.

Co děláte ve volném čase?
Ráda cestuji, zajímám se o historii a kulturu všeobecně. Baví mě trénovat cizí jazyky v zahraničí, poznávat místní zvyky a tradice. Snažím se také o poznání toho, jak lidé v jiných zemích vnímají svět, jaké mají starosti, radosti a smysl života. Často vyrážím do přírody, do hor. A to jak českých, tak zahraničních. Ze sportů upřednostňuji turistiku, cyklistiku, běžky, lyže, de facto to, co náš region přímo nabízí. Umožní-li to čas, ráda vyrazím na vysokohorskou turistiku do jakékoliv země. Pravděpodobně mě příroda nejvíce uchvátila v Rusku, Gruzii, Turecku a v Portugalsku.

Jakou plánujete letos dovolenou?
Letos jsem už jednu dovolenou absolvovala, byla jsem v Itálii v Toskánsku. Je to krásné území. Procestovali jsme část vnitrozemí, desítky kilometrů pobřeží s nádhernými plážemi, také krásný národní park. Další dovolenou mám naplánovanou do Norska.

Myslíte, že někdy zanedbáváte svou rodinu kvůli své práci?
Všeobecně se snažím nezanedbávat nic a nikoho. Nicméně poslední dva roky byly pracovně velmi náročné. Není to práce od do, na osm hodin denně. Často máme pracovní akce i o víkendech, někdy i víkendové programy pro veřejnost, účastníme se prezentací třeba i pozdě večer. Důležitý je však odpočinek od práce, právě proto, aby se člověk mohl rodině věnovat a zároveň s odstupem od práce přišel na lepší nápady, jak něco dělat kvalitněji. V poslední době se snažím hodně věnovat soukromým aktivitám.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Přála bych si pro sebe a pro blízké lidi kolem, abychom našli více času pro sebe navzájem. Prostě, abychom si mohli více užívat možností, které jsou kolem nás, a nežili jsme tak ve spěchu. Také se snažím jít za svým cílem a využívat příležitostí. I když někdy jdu i po nelehké cestě.

Vladimíra Junková