Co má společného věznice a hornická expozice? „Na první pohled se může zdát, že jde o dvě úplně rozdílné entity. V případě Odolova tomu ale tak není. Věznice Odolov funguje v místě, kde přesně před 40 lety horníci poprvé sfárali do černouhelného Dolu Zdeněk Nejedlý,“ připomněla tisková mluvčí věznice Gabriela Šafářová.

V roce 1993 přešel areál v té době již bývalých dolů pod správu Ministerstva spravedlnosti, bylo rozhodnuto o vybudování věznice a přivezeni byli první vězni, kteří se podíleli na postupné adaptaci budov pro potřeby vězeňství.

Hornická expozice nebyla před věznicí Odolov umístěna náhodou – pěší i cykloturisté, milovníci běžek či třeba houbaři na úpatí Jestřebích hor sem zavítají často. A tak památník jako důstojná připomínka dědictví historie místa může svému účelu dobře sloužit.

Důlní hornická expozice by rozhodně nevznikla bez Oldřicha Bráta, bývalého zaměstnance dolů a dnes vězeňské služby. „On je tím, kdo přišel s nápadem památník vytvořit a poté s nezdolnou vůlí, energií, vytrvalostí, odhodláním až zarputilostí ho také zhmotnil,“ neopomněla zmínit Gabriela Šafářová.

Důl Zdeňka Nejedlého III
Geologické průzkumy tehdy naznačovaly, že by zde mohly být – podobně jako jinde blízko v regionu – bohaté zásoby našeho „černého zlata“. Než se na povrch dostaly první jeho kusy, musel být důl, tedy jáma, zbudován. Ten zdejší se začal razit v roce 1975 a měl celkovou hloubku 867 metrů s průměrem jámy 6,5 metru. Horníci pracovali na pěti patrech. Původní předpoklady se ale nenaplnily, a tak byl důl pro nerentabilitu a přebytky uhlí z jiných revírů v roce 1990 uzavřen. V roce 1992 byla demontována těžní věž.