Na Zlatém návrší u jejich mohyly se sejdou v 16 hodin záchranáři z Krkonoš a Jizerských hor, milovníci lyžování, pamětníci i veřejnost. O Horské službě Krkonoše jsme hovořili s náčelníkem Adolfem Klepšem.

Co pro záchranáře znamená odkaz Hanče a Vrbaty?
Tragédii považujeme za ideový základ poslání a činnosti Horské služby. Jednak proto, že šlo o lidsky krásný čin Václava Vrbaty, když poskytl část svého oblečení Bohumilu Hančovi i přes riziko, že v horách zůstanou oba, k čemuž také bohužel došlo. A zároveň se tehdy ukázalo, že je potřeba technicky řešit záchranu v horách, protože sem jezdilo čím dál více lidí. Záchranáři se začali organizovat, ale oficiálně Horská služba vznikla v květnu roku 1935.

Březnové počasí je v horách zrádné

Březen v Krkonoších může být ještě zrádný. Pamatujete podobnou situaci z tohoto hlediska, jako když zahynuli Hanč a Vrbata?
Téměř každý rok je v horách podobná situace. V březnu často přichází nějaký sněhopád, kdy si, jak mi říkáme, jde nový sníh pro starý. Nebylo výjimkou, že napadlo třeba třicet až padesát centimetrů sněhu během chvíle. A zase vše rychle roztálo. Nikdy nejde o nic zásadního, co by mělo ovlivnit průběh zimy.

Jak se změnila Horská služba od počátku dodnes, jak se třeba liší připravenost a znalosti záchranářů dříve a nyní ?
Záchranáři musí své znalosti neustále rozvíjet, neboť opakování je matkou moudrosti. Stále se také objevují nějaké novinky, takže musíme jít s dobou. Určitě je práce Horské služby náročnější než dříve, protože spektrum úrazů je díky tomu, jaké se dnes používají lyže a díky novým sportům, daleko širší. Přibývá bohužel těžkých úrazů. Kvalifikace z pohledu zdravovědy musí být vysoká a to se jinak než praxí, rutinou a opakováním nikdo nenaučí. Jde o velký pokrok i z pohledu toho, jaké používáme vybavení. Dnes máme k dispozici nejen skútry, čtyřkolky, auta, ale také třeba moderní zdravotnické potřeby. Kvalitní fixační prostředky, jako vakuovaný materiál a další věci.

Co vás osobně vedlo k tomu, že jste se stal záchranářem a jak dlouho už v HS působíte?
Abych pravdu řekl, tak z hlediska práce toho moc v Krkonoších na výběr není (smích). Narodil jsem se ve Špindlerově Mlýně, mám rád hory, s oblibou sportuji. Bydlím asi dvacet metrů od základny, takže vše mám neustále na očích. U Horské služby jsem byl jako čekatel už v roce 1985.

Nejvíce úrazů si způsobí cizinci

Jak byste hodnotil letošní zimu, i když ještě nekončí, z hlediska chování lidí a úrazovosti?
Každá zima je v posledních letech v Krkonoších něčím atypická. Buď je hodně sněhu, nebo není žádný, nebo jsou velké teplotní výkyvy. Letos na začátku nebyl sníh. Obecně ho bylo málo z hlediska pokrytí celé republiky. Takže se zpočátku nejezdilo v podhorských lyžařských areálech a v Krkonoších bylo tedy poměrně dost lidí. Výkyvy počasí byly značné. Silný vítr, velké spady sněhu, mrazy. Teď se to zlomilo, je teplo a rychle vše taje. Lidé musí reagovat na to, jak se počasí vyvíjí, jaký je povrch sjezdovek. Myslím však, že to nepodceňují. Když spočítáme, že například špindlerovský areál má několik milionů průjezdů svých sjezdovek za zimu a my na nich evidujeme zhruba sedm set úrazů, tak to je jen zlomek. Mimochodem, Krkonoše mají zdaleka nejvíc úrazů cizinců. Jednak proto, že jich sem z celkového počtu lyžařů jezdí nejvíc, ale hlavně proto, že zdaleka nejsou tak lyžařsky zdatní, jako česká veřejnost.

Měli jste letos také dost zásahů v terénu, když jste hledali zbloudilce. Čím to bylo?
Nebyly to vyloženě hledačky v pravém smyslu slova. Lidé se zkrátka ocitli v určitém terénu, zhruba věděli, kde jsou, ale nemohli se odtamtud dostat. Bylo hodně sněhu, velké povětrnostní výkyvy, šlo většinou o vyčerpání. Nemohu říct, že by návštěvníci podcenili situaci. To, co se odehrávalo, se může stát každému. To jsou věci, které nelze předvídat.

Dnes a zítra pořádá Horská služba lavinový workshop a otevřené mistrovství republiky v lavinové záchraně na Luční boudě. Jakou očekáváte účast a co návštěvníky čeká?
Lidé už jsou na tradiční akci zvyklí, během let si získala značný ohlas. Zvláště u těch, kteří mají v oblibě outdoorové sporty. Příznivci freeridového lyžování, snowboardisté a podobně. Poznatky, zkušenosti a dovednosti, které zde načerpají, mohou dobře využít třeba v zahraničí při pohybu mimo vyznačené cesty ve volném terénu.