Cílí na metu 200! Uvažuje o tom, že letos v červnu ponese na Sněžku od Slezského domu na dřevěné krosně tři velké pivní sudy.

„Každý velký pivní sud má 63 kilo, dřevěná krosna šestnáct. To je 205 kilo,“ počítá statný valcíř trubek z Frýdecko-Místecka, z Kunčiček u Bašky. „A když ne bečky, tak pití pro Poštovnu,“ dodává padesátiletý muž.

Překonal by tím loňský rekord slovenského šerpy Vladimíra Hižnaye, který vynesl na Sněžku 165,5 kilogramů těžký náklad a pokořil památný výkon z legendární doby horských nosičů. Až do loňska platil za nejtěžší vynášku obdivuhodný počin Roberta Hofera z roku 1944, jenž na zádech přinesl na Sněžku 160 kg těžkou ocelovou rouru pro meteorologickou stanici.

„S Vladem už jsem mluvil. Nijak mu nevadí, že bych zkusil překonat jeho loňský výkon. Bral ho tehdy také jako poctu horských nosičům, pro které bývalo vynášení zboží a předmětů řemeslo k živobytí,“ říká Pácha o době, kdy neexistovala lanovka, nosiči se denně tahali se stokilovými pivními sudy a na Sněžku vynesli dokonce piano. Před rokem Hižnayovi sekundoval, když se vydal na nejvyšší českou horu se zátěží 150 kilo. „Zjistil jsem, že to jde. Nejhorší je odlepit se od země a udělat první kroky. Však si to můžete zkusit,“ nabádá.

"Lidské tělo podle mě není stavěné na takovou zátěž. Já bych s tímhle nákladem ani nevstal. Ale Zdenda na to má. Ať to zkusí," tvrdí Petr Mazal, tradiční vítěz závodu horských nosičů na Sněžku. "Má s vynášením hodně těžkých věcí zkušenosti. Je jako robot," říká o něm.

V TRIČKU DO FUJAVICE
V sobotu předvedl Zdeněk Pácha výborný výkon při Sněžka Sherpa Cupu. V extrémních podmínkách pořádně prohnal o generaci mladší závodníky. Padesátiletý svéráz vynesl třicetikilogramovou zátěž od dolní stanice lanové dráhy v Peci pod Sněžkou cestou přes Růžohorky na Sněžku za jednu hodinu a 24 minut. Jako druhý v pořadí. Za vítězným Petrem Mazalem z Poličky, opakovaným králem českých šerpů, zaostal o dvě minuty.

„Petr je borec borců. Má skvělou fyzičku,“ oceňuje vítěze. Pácha dokázal v závěrečné fázi závodu ještě zrychlit a z průběžného třetího místa se vyhoupl na druhé. A to navzdory nepříjemnému, silnému větru, který zastavil i provoz na lanovce, a obrovským sněhovým závějím.

Zdeněk Pácha absolvoval mítink v krušných podmínkách hustě zasněžených Krkonoš pouze v tričku a elasťákách pod kolena. „Jsem tak zvyklej. Při mé výšce a hmotnosti mám větší výdej energie a tělo se víc zahřeje,“ vysvětluje.

Jeho oblečení se hodilo spíš na letní výběh do lesa než na Sněžku, zavalenou hustým sněžením a bláznivým větrem. „Zima mi byla akorát na čelo z toho, jak foukal silný protivítr a šlehal do tváře. Nepříjemné taky bylo, jak mi při závodě zmrzly chlupy na nohou. Ostatní se shodli, že letošní podmínky zimního šerpy byly nejtěžší,“ poukazuje na náročnost závodu, při kterém horští nosiči s třiceti kilogramy na zádech plus další výbavou zdolávají 5,6 km s převýšením 824 metrů.

PŘI TRÉNINKU SÁŇKUJE
Zkušený horský nosič považuje za podstatné důkladně se na podobný závod připravit. Jít do něj bez tréninku bere za obrovský hazard se zdravím. Sám se pravidelně připravuje doma v Beskydech. „Aspoň jednou týdně vyjdu na Lysou horu. Beru si na záda patnáct až sedmnáct litrů vody a sáňky, po kterých pak sjedu z vršku dolů. Aspoň jsem rychle u auta,“ prozrazuje tréninkovou metodu.

Zdeněk Pácha už vynesl do kopců ledacos. Čtyři pytle cementu, vozíčkáře, pivní sud. Čtyřikrát se zúčastnil nejtvrdšího mítinku horských nosičů ve Vysokých Tatrách, kde při Nosičské stovce, Memoriálu Juraja Petranského, nesl 100 kilo z Hrebienku na Zámkovského chatu. Nikdy se mu nepovedlo být lepší než čtvrtý. To ho mrzí.

Na letošek má však jinou výzvu. Na vlastnoručně vyrobenou dřevěnou krosnu naložit 200 kilo a donést je na Sněžku. „Nedělám to proto, abych se zničil, ale pro dobrý pocit. Baví mě to. Pokud by se objevily při vynášce komplikace se zátěží nebo zdravotní problémy, radši ji ukončím,“ udržuje si zkušený horský nosič chladnou hlavu.