Ti v roce 1975 zahynuli při záchranné akci na Sněžce. Cílem závodů je prověření zdatnosti a dovedností členů Horských služeb z ČR a zahraničí. Záštitu udělila mítinku ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Ve čtvrteční, skialpinistické etapě dvoučlenných družstev zdolávali účastníci náročnou pasáž v oblasti Medvědína, Labského dolu a části kotelních jam v délce 24 kilometrů s převýšením 1700 metrů. Během této časem limitované trasy museli absolvovat časovku a obří slalom. V pátek budou záchranáři závodit v jízdě se svozným prostředkem i bez něho, ošetření pacienta a jeho následném transportu ze sjezdovky.

Dva věnce jako připomínka tragédie dvou záchranářů

Vedle mezinárodní soutěže, jejíž 39. ročník se právě odehrává ve Špindlerově Mlýně, Horská služba dodržuje ještě další tradici, která se váže k záchranářům Štefanu Spustovi a Janu Messnerovi. Společným výstupem na úbočí Sněžky, vždy v den výročí smutné události, každoročně zamíří k místu, kde 16. ledna 1975 přišli o život.

Krkonošští záchranáři se nejprve scházejí v horské boudě Slezský dům a pak se společně s polskými kolegy vypravují k osudnému místu.

Tragickou smrt Štefana Spusty a Jana Messnera připomíná křížek s pamětní deskou, k nimž každoročně pokládají dva věnce. Byli to tehdy první záchranáři, kteří za dobu existence Horské služby přišli o život.

Ačkoliv uběhlo od nešťastné události přes čtyřicet let, vzpomínka na ně nikdy nevybledne.

HORY UMÍ BÝT KRÁSNÉ, ALE I KRUTÉ

„Je to pro všechny z nás připomenutí toho, že hory dokážou být krásné, ale také kruté," řekl současný náčelník Horské služby Krkonoše Adolf Klepš.

Památku Štefana Spusty a Jana Messnera si připomínají horští záchranáři rovněž společným výstupem na úbočí Sněžky v den tragické události.

Památku Štefana Spusty a Jana Messnera si připomínají horští záchranáři rovněž společným výstupem na úbočí Sněžky v den tragické události. Foto: HS Krkonoše

„Pro členy Horské služby je to jakési memento, že se s horami a v horách dá prožít krásný život, ale je potřeba myslet na to, že mají svoje vrtochy a musíme počítat s tím, že je k nim potřeba přistupovat s respektem," připomněl Adolf Klepš a přidal osobní vzpomínku: „Lidí, kteří oba naše kolegy osobně znali, je sice čím dál tím míň, nicméně já jsem měl to štěstí, že jsem se s Honzou Messnerem potkal na několika horolezeckých kempech ještě jako lyžař žáček a s láskou vzpomínám na to, jak se nám věnoval a jaká s ním byla pohoda a sranda."

ZAHYNULI PŘI ZÁCHRANĚ REKREANTA

Co se tehdy v roce 1975 stalo? Jan Messner a Štefan Spusta zahynuli při záchraně člověka, který uklouzl během sestupu z vrcholu zledovatělé Sněžky. Byl jím jedenatřicetiletý zubař Miloslav Landa z Karlových Varů, který přijel s těhotnou manželkou na rekreaci do Pece pod Sněžkou. Ačkoliv záchranáři ten den požádali personál v tehdejší České boudě na Sněžce, aby informoval turisty o nebezpečí při sestupu a nikoho na trasu nepouštěli, některé skupinky tyto pokyny nerespektovali. Mezi nimi i manželé Landovi. Dramatickou situaci výstižně přibližuje v kapitole Černá neděle na Sněžce nová kniha Horské služby Příběhy červených andělů.

SMRTELNÉ UKLOUZNUTÍ PŘI SESTUPU SNĚŽKY

Bylo krátce před jedenáctou, když doktor Landa asi padesát metrů pod vrcholem uklouzl na zledovatělém terénu a sjel po severním svahu, kde se zachytil na skalním výčnělku. Messner a Spusta, kteří v tu dobu zrovna stoupali na vrchol k horní stanici lanovky, okamžitě zareagovali a vydali se nejkratší cestou k místu. Po Miloslavu Landovi ovšem náhle nebylo ani vidu, ani slechu. Podle jednoho svědka se na skalním výstupku udržel pouze tři minuty, načež se zřítil po příkrém svahu do údolí potoka Lomniczka. Oba záchranáři už věděli, že přicházejí pozdě. Ovšem tragédii ještě neměl být konec.

ZAKOPL A PADAL DO DOLINY V KOTOULECH

Co se dvojici zkušených členů Horské služby přihodilo, zůstalo předmětem dohadů. Nejpravděpodobnější výklad je, že ve spěchu jeden z nich, nejspíše Jan Messner, nešťastnou náhodou zakopl a začal padat dolů. Druhý se ho pokoušel zachytit, ale na ledě uklouzl a oba se řítili po svahu do doliny. Messner padal několik desítek metrů v kotoulech, Spusta klouzal po svahu a pokoušel se cepínem brzdit svůj pád. Bohužel, zastaralé dřevěné topůrko cepínu se mu zlomilo a stejně dopadla i lyžařská hůl, kterou se mu podařilo vytáhnout z batohu. Do cesty se jim navíc postavila polská cesta na vrchol Sněžky. Její zářez do svahu působil jako lyžařský skokanský můstek a oba nešťastníky vymrštil do vzduchu. Po pádu do kamenné sutě se smrtelně zranil Jan Messner, nicméně jeho tělo dále padalo sněhovým žlabem. Pád Štefana Spusty pokračoval ještě asi osmdesát metrů zasněženým terénem. Polští pohraničníci, kteří nehodu viděli, sice hned uvědomili polskou horskou službu, navzdory rychlému zásahu však i Spusta zraněním podlehl.

Krkonošské hory si tehdy vybraly krutou daň na záchranářích z Horské služby, kteří neohroženě nasadili životy pro záchranu člověka a nakonec sami zahynuli.

S využitím knihy Červení andělé od Františka Koláře..