Soutěžících i členek redakce Krkonošského deníku, které se do akce zapojily, jsme se zeptali na první pocity ze cvičení. O hodnocení jednotlivých účastníků jsme požádali také trenéra Filipa Tomáše.

Jiří Říha: „Jsem zatím se vším v projektu spokojen. Strašně mě to chytlo. Řekl jsem si, že do toho půjdu, tak v tom jsem. Já totiž když si něco usmyslím, tak to musím zkrátka dokázat. Například když jsem loni v listopadu řekl, že praštím s kouřením, tak jsem to udělal. Teď je to v podstatě to samé. Se vším špatným jsem skoncoval, jím tak, jak se má, cvičím, dělám, co mi řekne Filip. Jen mne furt brzdí.“

Slovo trenéra: „Jirka je obrovský nadšenec, musím ho krotit, protože on by strašně chtěl, ale má určitá zdravotní omezení, takže musíme pomaličku. Chodí sem dvakrát až třikrát týdně s tím, že ze začátku jedeme volně jen nějaké kolečko na protahování, důležitá je i strava. Jinak zařazujeme nějaké protahovací cviky a trochu fitko, aby to měl trochu zajímavé, ale úplně lehce, žádné váhy. Cílem je poznat stroje, naučit se dýchat. Na závěr trochu chůze, kolo, strečink a domů.“

Martina Petrášová: „Jsem moc spokojená, cvičit chodím třikrát týdně s Filipem, jednou týdně jdu na zumbu a jednou týdně chodím ráno na kardiocvičení. Zumba mě úplně nadchla, chodit se mnou tak budou i kamarádky. Cvičení s Filipem je fajn, sama bych se asi nedonutila. Nejhorší pro mě je vydržet dvacet minut na orbitreku nebo na stepperu, protože se u toho trochu nudím. Naopak mě baví cvičení na strojích, u toho se pořád něco děje. Co se týká stravy, snažím se přemýšlet, kolik toho jím a co jím. Navíc jsem si začala vést jídelní deníček. Úplně jsem vysadila sladké. Nově se mnou bude chodit cvičit i manžel, aby mě psychicky povzbudil. Fandí mi i kamarádky, což mě těší.“

Slovo trenéra: „Martina chodí trénovat třikrát týdně se mnou, plus chodí s kamarádkami na zumbu. V úterý nebo čtvrtek ráno pak chodí na kardiocvičení. Vzhledem k tomu, že je začátečnice, tak se zatím věnujeme technice dýchání, způsobům správného cvičení, upravujeme stravu.“

Jana Mudrová: „Po týdnu výsledek svého působení v projektu hodnotím kladně, i když na téměř každodenní pohyb si musí zvyknout tělo i psychika. Věřím, že postupně získám i natolik slušnou kondici, abych mohla bez problémů absolvovat v Olympu ´zahřívací procedury´ na strojích, které posilují kardiovaskulární systém. V tom se zatím cítím dost slabá. Filip se snaží přizpůsobit trénink mým možnostem, věku i celkovému stavu. Zaujaly mne posilovací stroje. Řadu věcí denně diskutuji s lidmi, kteří už zdravým způsobem života dlouho žijí a cítí se skvěle. S přáteli, známými i v rodině. Jsou totiž v pohodě a vytrvale mě motivují.“

Slovo trenéra: „Jana chodí třikrát týdně dobrovolně na hodinu plavat do bazénu, což je super. Se mnou trénuje dvakrát v týdnu, a to vždy v sobotu a neděli. Další dva tréninkové dny jsme zrušili, měla by toho moc. I odpočinek je důležitý.“

Miroslava Jasanská: „Mám za sebou již osm tréninků a musím přiznat, že mě to docela chytlo. Do posilovny se těším, cvičení s Filipem utíká rychle a navíc jsem ztratila 1,5 centimetru na objemu, takže jsem spokojená. docela zvládám i kardiocvičení. Všechno prokládám saunou, chystám se i na masáže k Ivaně Tomášové, tak uvidíme, jak to dopadne. Taky se snažím správně jíst, ale to je moje největší slabina. Jím méně častěji, než bych podle Filipa měla.“

Slovo trenéra: „Mirka začala jako první ze všech s tréninky. Musím ji pochválit za protažení těla, nemá žádné zkrácené svaly, a to je super. Díky tomu můžeme dělat cviky, které nezkouším s řadou klientů, protože na tom pohybově nejsou tak dobře. I kardio šlo nahoru. Pondělí – středa – pátek trénuje se mnou, úterý a čtvrtek sama, o má víkendu volno. Pokud ještě zapojí masáže s Ivanou Tomášovou, bude to mít efekt.“

Jak to vidí Mirka Jasanská: Všechny moje hříchy musejí být potrestány

Mám za sebou první týden makání v posilovně a musím říct, je to vážně dřina. A někdy to i bolí. Třikrát týdně trénuji ve Sportovním centru Olymp s Filipem Tomášem, dvakrát týdně chodím sama. Taky se snažím jíst zdravě, i když ne vždycky se to povede. Přestože s kolegyní Janou Mudrovou nesoutěžíme, s těmi, co se přihlásili do soutěže, jsme v kontaktu, navzájem se povzbuzujeme a podporujeme, na dálku se hecujeme (hlavně já s Martinou Petrášovou). V kolektivu jde totiž všechno snáz. Aby bylo vše zajímavější, domluvili jsme se, že si povedeme tréninkové deníčky s našimi postřehy, starostmi a zaznamenáme také to, co se nám dosud povedlo. Naše zážitky si tak můžete přečíst na webu www.krkonosskydenik.cz/hubnuti.
Třeba včera to bylo opravdu zajímavé, pochopila jsem, že všechny moje hříchy budou po zásluze potrestány. Posuďte sami. Filip se jako obvykle vyptával na to, co jsem dělala o víkendu, co jsem jedla a pila. A já v pátek večer absolvovala hokejový ples a, řekněte, kdo by si nedal, vypila jsem docela dost bowle. Přesněji litr. Filip, když to slyšel, jen protočil oči a za „odměnu“ mi naordinoval po posilování na strojích třicet minut na stepperu, patnáct minut rychlostí 7, patnáct minut rychlostí 6. Asi jsem si to zasloužila. Během té půl hodinky mě ale nenapadalo nic hezkého a Filipa jsem do konce tréninků nazývala malým tyranem. Ale co, dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat a hlavně vydržet.