Na „houmlesáky" si zahráli v rámci akce Noc venku, kterou pořádala místní Pečovatelská služba, jež chtěla veřejnosti více přiblížit problém bezdomovectví. Většinu účastníků tvořili studenti z královédvorské Střední školy informatiky a služeb.

Noc jen se spacákem a na kartonu si vyzkoušel i její ředitel Petr Vojtěch. „Rád jsem se této akce zúčastnil. O problému bezdomovectví se málo mluví, takové podniky jsou jistě přínosné," řekl Petr Vojtěch, který je na sebe pyšný, že mrazivou noc přežil bez úhony. „Další má poklona patří i studentům. Tuto těžkou zkoušku zvládli bravurně," dodal ředitel školy.

Jeho pochvala patřila mimo jiné studentu Václavu Hlouškovi, který by se mohl hrdě hlásit i k titulu Spáč roku. Svoji „spací" misi na kartonu a pod hvězdným nebem zahájil ve 22 hodin a jeho spánek skončil až krátce před pátou hodinou ranní. „Byla to jen malá změna oproti čundru. Na dlažbě se mi spalo moc dobře, ale nechtěl bych tak spát denně," pronesl Václav Hloušek. Dobře se leželo i jeho spolužačkám Kristýně Schejbalové a Janě Hubalovské. „Sice jsem se moc nevyspala, ale akce se vydařila. Je dobré si vyzkoušet na vlastní kůži to, o čem se ve společnosti mlčí," zhodnotila akci Kristýna Schejbalová. Ani její kamarádka Jana Hubálovská na studené dlažbě a kartonu prakticky oči nezamhouřila, ale za prožitou noc byla ráda.

Nejlepším přítelem člověka je papírový karton

Jet na čundr a spát pod širákem je občas fajn. Musí však vyjít počasí a nic se nesmí přehánět. Ovšem bezdomovci mají nedobrovolný čundr každý den. A být v jejich kůži v rámci akce Noc venku, byla zkušenost k nezaplacení.

I když jsem se na ni pečlivě připravoval – několik dní jsem doma spal jen na karimatce, několikrát zhlédl Mrazíka i Ledové Království a přečetl si pojednání o ledních medvědech i životopis Hanče a Vrbaty (pro dokreslení atmosféry jsem toto dělal pod Led osvětlením), tak realitě se nic nevyrovná.

Tvrdá realita v podobě vystěhování může přijít ze dne na den. A bez varování. To je na ni to nejhorší. Ale po čtvrteční noci jsem alespoň teoreticky i prakticky malinko připraven. Co kdyby…

Velkým štěstím akce s názvem Noc venku bylo, že vyšlo počasí. Meteorologové sice hrozili teplotami atakujícími bod mrazu, ty však naštěstí nepřišly.Ale i tak byla docela zima. Když člověk chodil, nebo se na chvíli zastavil u popelnice s rozdělaným ohněm, bylo to ještě příjemné.

Horší to bylo, když jsem se nasoukal do spacáku, který jsem pro jistotu instaloval do kontejneru s kartony. Sice jeho nálepka deklarovala , že je určen do teplot mínus 20 stupňů Celsia, ale jak známo, některé informace pro spotřebitele zkrátka lžou. Po prozkoumání spacího vaku a přečtení cedulky výrobce jsem jen mohl konstatoval: „To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z Číny chybu," a přikrýt se kusem kartonu. A nebyl jsem sám, kdo proklínal chvíle, které strávil v chladném počasí v nevyhovujícím spacáku. Pregnantně je vyjádřili mí spolunocležníci, kteří se marně snažili zamhouřit oči jen pár papírů od mé hlavy. Za jejich hodnocení zimy by se nemusel stydět ani Miloš Zeman. Naopak. Z jejich konstatování by si mohl vypůjčit pár peprných výrazů pro přípravu svého novoročního projevu.

Jedinou útěchou chladného počasí mi bylo, že jsem mezi kartony nalezl postarší vydání bulletinu cestovní kanceláře lákající na pobyt v teplých krajích. Při pohledu na bílé pláže a modrý oceán jsem nakonec na pár minut opravdu usnul. Bylo to neklidné spaní. Po pár minutách jsem však od sebe odlepil víčka a vyskočil (to není asi ten správný příměr) z kartonového pelechu a upaloval k doutnající popelnici.