Skutečnou oprátku skutečného vraha měli možnost vidět návštěvníci turnovského muzea, pokud navštívili expozici z sbírek jabloneckých národopisců, manželů Josefa a Jany Scheybalových. Teď už ji spolu s dalšími stovkami, či spíše tisícovkami předmětů rozsáhlé pozůstalosti skrývá depozitář. „Nevylučuji, že ji opět někdy v rámci tématicky zaměřené výstavy ukážeme návštěvníkům, v nejbližší době to ale nebude," uvedla Alžběta Kulíšková z Muzea Českého ráje v Turnově.

Skutečnost, že šlo o „pravou" oprátku dosvědčuje potvrzení mistra popravčího Leopolda Wohlschlägera, který ji vydal za účelem prodeje. „Kupující byl patrně nějaký snob, který chtěl kuriozitu získat do své sbírky," potvrdila kurátorka. Odtud se předmět dostal neznámými cestami k otci Josefa Scheybala, který rozsáhlou sbírku začal budovat a jeho syn, národopisec Josef V. Scheybal ji následně rozšířil do neuvěřitelné historické a dokumentační hodnoty. Podle Kulíškové je oprátka mezi ostatními sbírkovými předměty, které tvoří zejména tiskoviny, skutečnou a skutečnou kuriozitou.

Kdo byl vrah?

Totožnost „majitele oprátky" nebylo těžké vypátrat. Šlo o bývalého kamenického dělníka Josefa Köglera, rodáka z Jablonce nad Nisou. Údajně sloužil i ve francouzské cizinecké legii. Popraven byl 1897 v Liberci oběšením. „Bylo mu přisuzováno celkem 13 vražd, ale dokázána mu byla pouze jediná," říká Alžběta Kulíšková.

„Po dlouhém a napínavém pátrání, které policie zavedlo až do Afriky, za ni stanul před soudem," vysvětlila kurátorka.

Oprátka pro libereckého BabinskéhoČerpala z dobových dokumentů, které byly společně s oprátkou součástí sbírky. Šlo o několik drobných knížek, novinových článků a kramářských písní. „Köglerův případ byl skutečnou bulvární senzací. Souzený muž udivoval novináře i veřejnost absolutním klidem, s jakým snášel soud a vyslechl rozsudek.

O jeho vtipných komentářích se šířily pověsti. Je možné, že nebyl psychicky zcela v pořádku, o čemž svědčí mimo jiné i jeho zvolání před samou popravou „Ach, už se moc těším," popsala Alžběta Kulíšková, historička z turnovského muzea.

S Josefem Köglerem byla dokonce vydána i pohlednice. „Nebylo na ní uvedené jméno vraha, což svědčí o tom, že byl veřejnosti dostatečně dobře známý, čili, že šlo ve své době o jakousi „celebritu"," doplnila.

Podle dobových dokumentů se Josef Kögler skutečně vymykal běžnému chování odsouzence. Nebyl bledý ani křečovití, jak odsouzení obvykle bývají, podle svědků se prý choval spíše jako herec na jevišti.

K mistru popravčímu dokonce mimo jiné pronesl „Těší mne velice, pane Wohlschlägere, prosím, dělejte rychle, aby to dlouho netrvalo. Jedna, dva a konec. Pro mě je to vysvobození. "

I na kata tato exekuce prý mimořádně zapůsobila a dokonce si údajně schoval i Köglerovu fotografii…