I to je jeden z důvodů, proč se i menší vesnické obce snaží udržet provoz místní školy za každou cenu. To je i případ školy v Dětřichově na Frýdlantsku. „Nemáme problémy s počty žáků a nikdy jsme ani víceméně neměli.
Samozřejmě jako všichni bojujeme s financováním, protože na školu jde výrazná část rozpočtu, nicméně zase chápeme, že co my bychom ušetřili jako obec, museli by ze svého dát rodiče na jízdné a podobně,“ uvedl důvod, proč obec zřizuje školu i za cenu dvoutřídek Stanislav Šťasný, místostarosta obce Dětřichov. Ten mezi další důvody pak ale také zařadil právě neinvestiční náklady, které by musela obec jiné škole platit.
Za děti v jiných školách obec platí
„Kolikrát si skutečně škola řekne o sedm až osm tisíc za jednoho žáka. Když bychom školu u nás zrušili, o čemž však ani neuvažujeme, museli bychom za všechny děti platit,“ doplnil Stanislav Šťasný.
Potíže s naplněním tříd nemívá ani další z obcí na Frýdlantsku, a to habartická. „Jednou, asi před pěti lety, se nám stalo, že jsme neotevřeli pátou třídu, takže jsme měli jen od první do čtvrté. To však byla výjimka. Většinou máme dostatečný počet dětí pro otevření třídy,“ vysvětlila Danuše Čemusová, ředitelka Základní školy Habartice, kde nižší počet žáků řeší například i trojtřídkami.
Na lepší časy se blýská i Základní škole v Bílém Kostele. „Momentálně máme jednu dvojtřídku a jednu trojtřídku, do kterých nám chodí 26 dětí. V pátek by nám ale k zápisu mělo dorazit přibližně 18 dětí, a pokud z nich většinu přijmeme, dostaneme se nad požadovaný počet 35 dětí,“ popsala současný stav na bílokostelecké škole její ředitelka Irena Kostelecká. Součástí školy je i mateřská škola a podle slov ředitelky většina dětí ze školky přechází právě i do místní základní školy.
Rodiče mívají obavy z kvality malotřídek
„Většinou starousedlíci, kteří malotřídkou sami prošli, k nám děti dávají. Spíše ti, kteří se na vesnici přistěhovali, mají obavy, že se u nás dětem nedostane potřebného vzdělání, což ovšem není pravda. Spousta dětí, která prošla naší školou, pak i vystudovala vysokou,“ dodává Kostelecká s tím, že mnohdy je však i důvodem, proč jdou děti do školy v Liberci, zaměstnání obou rodičů ve městě pod Ještědem.
Ti by totiž častokrát nestihli své děcko vyzvednout po návratu z práce ve školní družině, která ve většině škol na vesnicích končí kolem 16. hodiny. Zachování menších škol vnímají pozitivně i rodiče dětí, které žijí na vesnicích. A bohatě jim stačí prvních pár tříd. „Je skvělé, že u nás v Nové Vsi škola je. Jsou rodiče, mezi něž patřím i já, kteří prostě nemůžou děti někam jinam každé ráno do školy vozit a obzvlášť prvňáčci nejsou rozhodně připraveni na to, aby sami někam dojížděli,“ vysvětlila Iveta Kašingová důvody, proč je ráda, že syn mohl nastoupit do první třídy v místě bydliště.
Starší děti patří do větších škol
„Něco jiného je, když děti odrostou a naučí se samostatnosti. To pak je pro ně, myslím, lepší dojíždět někam do větší školy. Už jenom proto, že pro ně není potom tak násilný přechod na střední školu,“ doplnila Iveta Kašingová. Jiného názoru pak ovšem jsou rodiče, kteří mají možnost děti rozvážet třeba i do větších měst.
„Je mi sympatické, že v naší obci se stále „drží“ škola, i když tam jsou dvoutřídky. Dceru, která šla před dvěma lety do první třídy, jsem tam ale nezapsala. Nevěřím, že je kvalita výuky srovnatelná se školami, kde jsou třídy normální,“ popsala své dojmy Helena Rozkovcová z menší obce na Liberecku. Jak dodala, potvrdily jí to i zkušenosti jejích spolužáků - učitelů: děti, které k nim přicházejí z jednotřídek a podobně, nejsou hloupější, ale mají výrazně horší znalosti.
„Myslím, že na jednotřídkách jsou nejvíce „bité“ ty nadanější děti - mají malou konkurenci. Navíc při výuce, která je v takových třídách pro učitele extrémně náročná, je nejsnazší „odbýt“ právě tyhle děti třeba úkolem navíc,“ pokračuje v důvodech, proč zvolila školu ve větším městě, Helena Rozkovcová.
Mimo to doplnila, že škola v obci je stejně jen do 4. třídy a pak by ji stejně musela měnit. „Raději budu, když si co nejvíc let odchodí ve stejné škole,“ uzavřela maminka z menší obce.