"Vzpomínám na to pěkně, spolupráce mezi Italy a Čechy byla výborná. A taky zajímavá," říká devětašedesátiletý penzista, který si do Milána dokonce nechával posílat jako předplatitel Krkonošský deník. Byl také u toho, když se v Praze stavěla první stometrová budova v Československu, Motokov na Pankráci, a největší lázeňský dům v Teplicích. "Nejhorší to bylo hned na začátku, když jsme přijeli na hranice Československa do Dolního Dvořiště. Viděli jsme tam závory, vojáky se samopaly, ostnaté dráty. To byl šok. Říkali jsme si, panebože, kam to jedeme. První dojem byl hrozný. Ale pak už to bylo jiné," vzpomíná.

Italská squadra elektrikářů se poprvé objevila v Československu v roce 1976 kvůli práci na výstavbě Motokovu v Praze Holešovicích. Do Janských Lázní nastoupila v lednu 1980. Strávila tam rok a půl, do července 1981. Odtud ještě zamířila do Teplic, kde pracovala na největším lázeňském domě Julius Fučík (dnes Beethoven).

Krkonoše, to byla velká změna pro Itala pocházejícího z města Campi Salentina v provincii Lecce v jihovýchodní Itálii. "Z místa, kde jsem se narodil, jsem byl zvyklý na roviny. Rostou tam olivy, jsou tam vinice. Žádné hory. Byl jsem z Krkonoš překvapený, bylo to něco jiného než italská krajina. Zima mi nevadila. Jen v sedm ráno, když jsme nastupovali do práce a bylo hodně sněhu, tak trochu ano," přiznává Salvatore Mignone. "Ale pak už to byla rutina. Zvykli jsme si a šlo to dobře," dodává.

Italští stavitelé nechali kvůli vybudování Vesny vykácet stromy v zalesněném údolí v Janských Lázních a za dva roky tam vyrostlo špičkové zdravotnické zařízení se šesti patry a více než 300 lůžky. Otvíralo se v roce 1981. "Byla to velikánská stavba, pracovalo tam hodně lidí. Dělalo se i o sobotách 12 hodin denně," vybavuje si. Italové na stavbě pracovali společně s českými dělníky, kteří byli najatí subdodavatelskou firmou. "Vůbec jsme si samozřejmě nerozuměli, protože italština je něco úplně jiného než čeština. Ale když někdo má chuť se učit, pracovat a dobře fungovat mezi lidmi, tak to jde. Každý den jsme se naučili jiná slova, jiné věty a bylo to dobré. Domluvili jsme se," vypravuje.

S elektrikou měli hodně práce. "Je to docela satisfakce, že všechno ještě funguje po čtyřiceti letech. Když jsem si byl v pátek prohlédnout pokoje, tak jsem viděl, že některé lampičky nad postelí ještě zůstaly stejné," všímá si.

Ubytovaní byli v Maršově I, kde měli Italové vyhrazený celý panelák. Za zábavou vyráželi do Trutnova. V bývalém hotelu Varšava na náměstí, kde dnes sídlí knihkupectví, poznal budoucí manželku. "Někdy jsem chodil do hotelu Varšava na oběd. V přízemí byla restaurace, v prvním patře byla v neděli odpoledne diskotéka, hrál tam diskžokej Petr Štrup. Tam jsem se seznámil s manželkou Evou," popisuje osudové místo.

Brali se v roce 1982, bydlet šli k Salvatoremu do Milána. Do Trutnova jezdí minimálně dvakrát ročně, žije tady maminka manželky i jejich dcera. Ta se sice narodila v Miláně, ale vrátila se do Česka. V Trutnově dělala zubní laborantku, nyní pracuje jako zubní hygienička.

Salvatore Mignone se rád vrací také do Janských Lázní. Na lázeňské středisko má výborné vzpomínky. "Líbí se mi chodit po kolonádě, po cestách, památkách, místech, kde jsme před čtyřiceti lety pracovali. Poznal jsem tam také bývalého starostu Janských Lázní pana Burdu, to byl velký kamarád," říká.