Není to jednoduchá záležitost, příprava probíhá již začátkem léta. Příprava dřeva, štípání na slabé a silnější kusy a dřevo musí být suché. Ráno o šesté se zatápí a předehřívá se pec. Dřevo musí být rozloženo po peci, aby byla stejnoměrně vyhřátá. Po vyhoření se popel vymete ven.

Mezi tím hospodyně se svými dcerami připravuje těsto na vykynutí. Po vykynutí se těsto připravuje na koláče a pak na vánočky. Po desáté hodině se zapaluje pec podruhé. Po vyhoření se vyhrabuje dřevěným hrablem a slaměným motouzem. A pak začne ten kolotoč, nejdříve koláče a potom vánočky. Musí se vše dělat velice rychle, aby pec rychle nevychladla. Bylo vidět, že u Erlebachů to nedělali poprvé, byl to cvrkot.

Koláče se vytahují po dvou minutách a vánočky po čtyřiceti pěti minutách. A ta vůně, která se šíří po celém domě. Pak přijde úklid a posezení u kávy. Chtěli bychom poděkovat rodině Erlebachově, že nám toto zhlédnutí a dokumentování umožnila.