Herec a moderátor Jan KRAUS (na snímku) a zpěvák kapely Monkey Business Matěj Ruppert byli hosty zábavného pořadu Hvězdy, jak je neznáte, který se konal v úterý večer v Uffu. Vyprodané společenské centrum vyslechlo řadu příběhů a názorů obou zpovídaných, došlo také na otázky z publika, které směřovaly především na Jana Krause. Jeho jsme také požádali o krátký rozhovor.

Jaké to je nebýt moderátorem pořadu, ale zpovídaným hostem?
Je to ohromný komfort. Když mohu být hostem, jsem rád. Host si může dělat, co chce, a moderátor je z toho vyřízený. Host má naprosto svobodné pole působnosti.

Během pořadu jste si stěžoval na novináře, ví se, že je nemáte rád. Říkal jste, že podle vás nemají vlastnosti, které by měli mít. Jak by tedy podle vás měl vypadat správný novinář?
On ty správné vlastnosti nemá skoro nikdo ve společnosti, takže ani novináři. Mám rád pár novinářů, ale dneska píše kdekdo a kdeco, takže nemám rád ty, kteří píšou nepravdivě, nepřesně a dezinterpretují. A vlastnosti, které by měli mít… Novinářská práce je, na rozdíl od jiných profesí, závislá na morálně volních vlastnostech novináře. Je to podobné jako u doktora nebo učitele. Na to se, podle mě, trochu zapomnělo.

Takže si myslíte, že práce novináře je spíše posláním?
Něčím určitě. Když dnes hledáme něco z historie, tak to z velké části hledáme v textech tehdejších autorů a novinářů. Ohromné množství dnešních textů bude vypovídat o tom, že tato společnost byla zasažena celoplošně tím, že lidé některé podstatné vlastnosti buď nemají, nebo je nepovažují za podstatné.

Nemáte strach, že ti novináři, které kritizujete, si na vás nyní „smlsnou” a budou říkat, že Kraus, který má vlastní časopis, je také novinář?
Nejsem novinářem. Ale oni se do mě pustili zatím vždycky, takže jsem na to vždy připraven. To patří k mé práci a je právem novinářů se do mě pouštět. Mám s nimi letitou zkušenost. Oni se do mě pouští s vervou a já je trochu chápu.

Za co byste sám sebe označil. Jste herec či moderátor?
Nazval bych se tak, jak se jmenuje ten časopis. Jsem Kraus. Kraus hrál i hraje, takzvaně moderuje, napsal také hru a psal řadu let do novin.

Věnujete se částečně politické satiře. Je podle vás rozdíl mezi vaší politickou satirou a tou, která tu byla v minulosti, například u Voskovce a Wericha?
Nemusíte jít ani tak do historie, ale třeba do devadesátých let. Tehdy byla politická satira dobrá i špatná. Teď ale není žádná. Je to unikátní moment, který vyjadřuje zvláštní stav společnosti. Když není žádná politická satira, tak je to něco nemocného ve společnosti, která nemá vůli, odvahu nebo potenciál. Je to jakýsi vykřičník nad společností.

Hovořil jste o tom, že jste jako dítě jezdil s rodiči na dovolené do Krkonoš a že to byly dobrodružné okamžiky. Máte také nějakou příjemnou vzpomínku?
Mám spoustu příjemných vzpomínek. Na druhou stranu, když jsem mluvil o těch dobrodružstvích, tak se dneska všichni radujeme, že jsme přežili. Mimo jiné, jednou můj otec byl v nemocnici právě tady v Trutnově. Pamatuji si, že na začátku dovolené se jako tradičně zmrzačil, a na konci dovolené, kterou jsme absolvovali bez něho, jsme ho vyzvedávali v Trutnově. Čili i na Trutnov mám pozitivní vzpomínky.

Jezdíte nyní do Krkonoš?
Málo, ale ano. Nejezdím lyžovat, jen jsem se byl na to párkrát v Krkonoších podívat. Ale připomíná mi to tu trochu Václavák, takže jsem ztratil nutkání jezdit na hory. Mám je totiž v hlavě trochu jinak. My jezdili na saních s koňmi na boudy a dneska přijedete a tam stojí sto tisíc kosmonautů ve frontě. Tak to mě tak nebere.

(mj)