Účastníci akce měli možnost si prohlédnout jmenovací dekret i další ocenění, která veterán druhé světové války obdržel. Je například také držitelem Kříže obrany státu. Ten byl vytvořen před dvěma lety a je udělován za hrdinství v boji a vynikající velitelskou činnost.

Jak připomněl Miroslav Šafařík, Plovajkův život zní jako pohádka. Uprchl v sedmnácti letech z Podkarpatské Rusi do Sovětského svazu, kde se chtěl zapojit do boje proti fašistům. Místo toho skončil v stalinistickém gulagu za polárním kruhem. Nakonec se dostal do československé jednotky, s kterou prošel všechna významná bojiště, včetně Dukly, až do Prahy. Po roce 1948 byl komunistickým režimem pronásledován, opět skončil ve vyšetřovací vazbě.

Dotazy se týkaly například zranění nebo cesty do Sovětského svazu. „Byl jsem zraněn třikrát. Naštěstí lehce. Když jsme byli na Dukle, raději jsem se ošetřil sám. Věděl jsem, že by mě převezli zpátky do Ruska, kde v nemocnicích nebyly dobré podmínky. Po válce mi potom tady v nemocnici primář ze stehna vyndal dvě střepiny,“ vzpomínal Plovajko. Na Duklu se dostal jako příslušník 2. paradesantní brigády a byl nasazen v okolí Krosna. Kromě vlastní bojové činnosti působil i jako instruktor Volyňských Čechů.

A jak to všechno začalo? „Když naše území obsadili Maďaři, rozhodl jsem se dostat se do Ruska, protože jsem věřil, že tu vzniknou legie, jako za první světové. Přecházel jsem hranice v noci. Když jsem dorazil k první chalupě, zjistil jsem, že jsem na německé straně. Schoval jsem se a zkusil to znovu. Díky radám místních obyvatel se mi podařilo najít brod přes řeku a v pravé poledne se dostat na sovětskou stranu,“ vzpomínal Jan Plovajko. Protože na besedu bylo málo času a zájem byl velký, sejdou se senioři s válečným veteránem ještě jednou, začátkem prosince.