Prestižní cena, tedy nejlepší výčepní v republice. To musí být skvělý pocit.
Je. Skoro stejný, jako když se mi narodily děti. (směje se)

Odkdy jste se rozhodl pro profesi?
Má to trochu delší historii. Vyučil jsem se kuchařem – číšníkem na odborném učilišti v Hostinném. Rodiče měli dvě hospody, ale já jsem to nejdřív dělat vůbec nechtěl.

A kde jste po vyučení pracoval?
Nejdřív jsem šel na vojnu, kde jsem působil v profesionální hasičské jednotce. K tomu jsem hodně přilnul a chtěl jsem u toho zůstat. Dodnes působím jako velitel vrchlabského dobrovolného sboru. Nakonec jsem rok vařil v kuchyni Bernardýna ve Špindlerově Mlýně. Nějak to nešlo, a tak jsem tam přestoupil do Technických služeb. Chvíli jsem dělal i vyhazovače, dva roky jsem jezdil na výjezdové službě u jedné bezpečnostní agentury. Pak naši řekli, že s pohostinstvím skončí. Chtěli vše rozprodat a já si řekl: nikdy neříkej nikdy a k profesi se vrátil.

Takže působíte ve své hospůdce.
Můj táta začal tady pomalu stavět restauraci, tak jsem to po něm převzal, v roce 2004 jsem restauraci, tehdy o třiceti místech otevřel. Asi po dvou letech jsem se dozvěděl od obchodního zástupce o soutěži a šel do toho.

Myslel jste si, že pivo točíte dobře?
Pivo se netočí. Pivo se čepuje (napomíná mě mistr svého řemesla). Nejdřív jsem si myslel, stejně jako spousta lidí z branže, že se pivo točí. Že má mít prostě nahoře takový ty alpský hory. A to je pro to pivo prostě strašně špatně. Musel jsem k tomu dospět. Když jsem se zúčastnil prvního regionálního kola v Plzni, říkal jsem si, co na tom může být? Dostal jsem tam od všech pěkně za uši. Za pět let jsem se vypracoval.

Co to znamená „vypracoval“? Jak se má tedy čepovat pivo?
Takzvaně na hladinku a na jedno načepování. Vše začíná skladováním piva, je to o chlazení, o čistotě výčepu. Dnes mám od pivovaru certifikovanou restauraci. Kontroly jsou velmi přísné. Každý den po směně vše proplachujeme, vyčistíme, musíme namočit kohouty, narážecí hlavy. Čistota je základ. Sklo musí být absolutně čisté, mokré a studené. Špatně umytý půllitr se pozná podle toho, že na skle zůstávají bublinky. Co se týká samotného čepování, tak první pěnu je potřeba takzvaně odkápnout. Pak si necháte na jednu třetinu otevřený kohout, uděláte asi centimetrový kus pěny, potom otevřete proti sobě kohout naplno. Takže pivo jde pod pěnou a nedostává se k němu vzduch. Zůstává v něm přírodní oxid uhličitý, nedostávají se do něj bakterie. Ta pěna má vypadat, jako když do něj nalijete smetanu.

Když vás člověk poslouchá, hned má na zlatavý mok chuť. Čeká vás teď velká příprava na mezinárodní klání, co to vše obnáší?
Upřímně řečeno – řekl jsem si, že to prostě dám. Ale všichni mě upozorňují na obrovskou konkurenci. Například borců z Jihoafrické republiky, z USA, prostě v celém světě se na tohle klání připravují všichni vždy celý rok. Kromě zdokonalování v samotném čepování musím nastudovat spoustu materiálu o historii piva, učím se poznávat druhy, učím se anglicky.

V soutěži je prý důležité i charisma, osobnost výčepního. Zdá se, že tyto atributy bezpochyby máte.
(smích) Když se mě v republikovém finále zeptali, jak bych nabídl hostovi pivo Pilsner, tak mě napadla jediná věta: Je to taková mladá žena, kterou když zkusíte, tak už nic jiného nechcete. Tak jsem to řekl a bylo to…

Těšíte se, až se sládkem pivovaru uvaříte várku piva pro svou hospůdku?
Tak to je jasné. Hrozně moc. Navíc i to je pro mě příprava na mezinárodní soutěž. Nikdy jsem nic podobného nezažil, takže jsem na to moc zvědavý. Navíc tam kromě sládka Václava Berky, kterého si moc vážím, bude i úřadující světový Master Bartender Lukáš Svoboda. Myslím, že mi mají mnoho co předat. Udělám vše proto, abych nikoho nezklamal.

Vraťme se ještě trochu k vašem působení u vrchlabských hasičů.
Hasičství je moje velká láska. Někdy je těžké vše stihnout, práci i velitelství u dobrovolného sboru. Ale moc rád bych u toho zůstal.

Máte nějaký zážitek v tomto směru, na který byste rád zapomněl? Třeba na nějaký těžký zásah?
Mám. To bylo ještě na vojně. Sloužil jsem v Chotusicích u Čáslavi a účastnil se výjezdu do místa, kde se srazily dvě stíhačky. To bylo opravdu hodně ošklivé.

Máte nějaké životní ambice?
Spíš velký sen, který se mi však asi nikdy, vzhledem k tomu, co dělám, nesplní. Sloužit u profesionálních hasičů.