Jako první v historii dokázal vyhrát třikrát slavný francouzský etapový závod v Savojských Alpách La Grande Odyssée. Vyzkoušel si také norský maraton Finnmarksløpet. V roce 2015 to byl jeho poslední závod úspěšné kariéry. „Je to fakt obrovský extrém,“ vzpomíná Radek Havrda na pětisetkilometrovou ledovou štreku.

Jak se vám tehdy závodilo v nejsevernějším území pevninské Evropy?
Jel jsem tam jako nováček a doplatil na nezkušenost. Vzdal jsem dvacet kilometrů před cílem v době, kdy jsem byl ze stovky závodníků třetí. Konec jsme nezvládli. Jelo se v neustálém větru severu Norska. Měli jsme jiné typy psů než jezdí ve Skandinávii, kvůli nim jsem závod předčasně ukončil. Psi mají daleko méně času na regeneraci tím, že to není etapový závod, ale běží se nonstop nějakých 51 hodin. Jen na poslední kontrolní zastávce je povinná pauza šest hodin, celkově je povinný odpočinek dvacet hodin.

Mushingu se už nevěnujete?
Nejezdím vůbec tři roky. Už máme jenom psí důchodce. Psům, co byli aktivní, jsem dopřál aktivní ježdění v jiných smečkách, aby mohli závodit u jiných musherů. Nejvíce psů má ode mě Martin Řehout, byl s nimi letos třetí na La Grande Odyssée. Přeju jim, aby si mohli ještě co nejvíce zaběhat. Běh je jejich život.

Šestnáct posádek psích spřežení, v závěsu s běžkařem, vyrazilo na noční etapu Ledové jízdy z Pece pod Sněžkou od sjezdovky Javor a končilo na Hanapetrově pasece v Dolním Dvoře.
Musheři vyrazili zdolávat Krkonoše s čelovkami, bivakovali na sněhu

Ve Francii jste hrdinou. Na La Grande Odyssée jste závodil sedmkrát, vyhrál v letech 2009, 2012 a 2015, jako první v historii získal tři tituly. Ještě k tomu byl nejlepší také v roce 2007 ve zkráceném ročníku kvůli nedostatku sněhu. Jak se závodilo v Savojských Alpách, vysoko v horách?
Strašný nářez. Byl to velmi tvrdý závod. Až nebezpečný. Teď už ztrácí prestiž. Hodně musherů to odradilo, nejsou na takové podmínky schopní natrénovat a není to až tak hezké svezení. Vždycky strašná dřina. Jezdí se hodně po sjezdovkách, nahoru, dolů, které v noci dost zmrznou, jsou ledovaté. Divím se, že se tam nestaly vážnější úrazy.

Přesto se stal doménou musherů z Krkonoš. Vedle tří vašich triumfů vyhrál La Grande Odyssée Jiří Vondrák v letech 2017 a 2013. Čím to?
Krkonoše jsou zmenšené Alpy, je tady velké převýšení. Kopce, sice menší, se dají natrénovat, když si musher vybere odpovídající trať. To je výhoda například proti závodníkům ze Skandinávie, kteří jezdí doma roviny a místy mají nějaký kopeček. Příprava v Krkonoších je na takový závod lepší.

Rudnický musher Vondrák
Musher Vondrák vyrazí na nonstop závod za severním polárním kruhem

Neláká vás návrat?
Věnoval jsem se mushingu čtrnáct let, od roku 2002. Vím, co je za tím velké dřiny, užil jsem si to hodně let. Když je krásné počasí, tak je to fajn. Daleko víc na kluky myslím, když jsou špatné podmínky, ledovaté tratě nebo naopak bláto, k tomu se přidává nevyspání. To bylo strašně náročné. K tomu se mi nechce vracet. Hrozný koníček na čas a peníze. Dřív jsem mushing hltal na internetu, dneska už se snažím věnovat jiným věcem.

Nicméně kontakt jste neztratil, při krkonošské Ledové jízdě děláte traťového komisaře.
Na Ledové jízdě jsem dělal ředitele i závodníka zároveň. To už si nedovedu vůbec představit. Snažím se pomáhat při organizaci a stavět tratě. Ledovka je bezkonkurenčně nejstarší závod v republice. Hodně náročný, se spaním venku. Účast zůstává pořád slušná. I když musherům se už tolik nechce. Raději jedou tam, kde se vyspí v teplíčku, a ne ve stanu na sněhu v lese.

Čemu se nyní věnujete?
Nikdy jsem nebyl troškař. Dělám geodézii, máme rodinnou geodetickou firmu. Zároveň farmařím, mám osmnáct hektarů, devadesát ovcí. Snažím se vracet do hor. Než jsem si pořídil psy, tak jsem lezl. Teď se k tomu vracím, přidávám skialpy. Všechno je výrazně méně náročné než mushing. To je strašný zápřah, který se nedá s ničím srovnávat.

Vlčický musher Radek Havrda veze zlato!
Vlčický musher Radek Havrda veze zlato!