V čem je její výjimečnost?
Zachycuje všechny místní části Trutnova. Žádná taková kniha dosud nevyšla, v tomto ohledu je první. Například části Trutnova Studenec či Bezděkov do této doby nebyly knižně prezentovány. Ne, že by je autoři předchozích publikací přehlíželi. Neměli zkrátka fotografie z těchto lokalit. Nám se je podařilo sehnat.

Podle jakých kritérií jste knihu sestavovali?
Chtěli jsme, aby v ní z každé místní části byly aspoň dva historické snímky, což se nakonec povedlo. Bonus navíc je i v tom, že obsahuje velké množství snímků, které nebyly ještě knižně publikovány. Například ze Lhoty je v ní snímek roubené chalupy, která dodnes stojí, ale vypadá úplně jinak, takže by ji těžko někdo poznal.

Vystačili jste si s vlastní muzejní sbírkou?
Protože jsme se chtěli dopracovat k pokrytí všech částí Trutnova, tak ne. Snímky z muzejní sbírky tvoří zhruba dvě třetiny publikace. Museli jsme oslovit i soukromé sběratele, pátrat a hledat ony pověstné „špeky“. Nechtěli jsme nic zásadního opomenout, ani aby nějaká místní část přišla zkrátka. Hodně nám pomohl trutnovský sběratel Pavel Janata, ale i další, třeba Jaroslav Drtina ze Dvora Králové nebo Václav Schreier z Bernartic.

Když to říkáte, vypadáte u toho hodně spokojeně…
Z toho mám asi největší radost. Že se dostalo na všechny místní části, i na ty nejmenší někdejší obce a osady. Každá v té knize je a má tam aspoň dva dobové snímky.

Křest knihy Trutnov a jeho místní části na historických fotografiích 1861–1945.

Jak vlastně vypadá práce na takové knize?
Nejtěžší je to samozřejmě u neidentifikovaných fotografií. U mnoha starých snímků se prostě neví, z jakého místa přesně jsou. Většinou je vidět nějaká chalupa, nikde nic poblíž, podle čeho by se dalo orientovat. Musí se proto hledat přímo v terénu.

Spousta domů ale zanikla, některá místa se hodně změnila…
Ano. Často procházíme nějaká místa a trvá mnohdy hodně dlouho, než se to povede najít. Například jsme měli od kolegů ze Starého Trutnovska zapůjčen předválečný snímek bývalého Prousova hostince v Bezděkově (Gasthaus Prousa). Dlouho jsme ho nemohli najít. Nevěděli jsme, jestli ještě stojí, ale v knize jsme to chtěli mít uvedeno. Už to vypadalo, že nezjistíme nic, ale nakonec jsme místo vypátrali. Dům už dnes sice nestojí, ale z archivů jsme zjistili, jaké měl popisné číslo a co v něm bylo hlášeno za živnosti. Je to hodně práce v terénu a u dnes už nestojících staveb i práce s písemnými materiály.

Trutnov je výrazně jiný než před sto lety. Stačí se podívat, jak jsou dnes zarostlé kdysi holé kopce nad městským parkem.
Jasně to ukazuje třeba fotografie parku se zaniklou výletní restaurací Zámeček. Dnes bychom tento snímek přes zeleň již těžko pořídili. Dnešní Trutnované navíc tuto restauraci většinou nemohou pamatovat. Maximálně ti, kterým je kolem sedmdesáti. Ale je to výjimečná záležitost, protože její snímky jsou notoricky známé, takže ji znají i lidé, kteří ji nezažili. Horší je to u řadových staveb, když stojí tři podobné chalupy vedle sebe a není tam nic jiného, třeba kaplička v pozadí. Pak je s identifikací problém. Pár fotografií, u kterých jsme si nebyli jistí, jsme do knihy raději nedali. O to větší radost pak ale byla, když jsme v terénu při pátrání naopak uspěli.

Jak hodně neobjevených snímků Trutnova ještě může existovat?
Základ už známý je. Ale pořád se dají najít unikáty. Například loni muzeum koupilo celé album téměř sto třiceti fotografií. Jsou z konce devadesátých let 19. století. V albu je hodně snímků z Trutnova a okolí. Získali jsme jej od majitele ze Žacléře, který ho našel před několika desetiletími v Jaroměři na půdě. Když album našel, schoval si jej původně jen proto, že se mu líbily desky, obal. Jednou si do něj chtěl vložit vlastní snímky. Po mnoha letech se k tomu vrátil, a zjistil, že nejsou důležité hezké desky, ale že uvnitř je spousta krásných historických snímků. Asi osm fotografií z tohoto alba se dostalo právě do naší knihy. A pořád se objevují další fotografie. Třeba snímky Pestalozziho obecné školy nebo Treschnakova hostince ve Studenci se objevily nedávno na aukcích u nás a v Německu. I ty se musí sledovat, tam se pořád něco zajímavého objevuje. Věřím, že nás ještě čeká spousta překvapení. Určitě někdo ještě najde nějaké dosud neznámé snímky Trutnova. Třeba u sebe doma na půdě.

Z jaké doby pochází nejstarší fotografické vyobrazení Trutnova?
Z doby před velkým požárem města roku 1861. Ten snímek už byl zveřejněný, není úplně neznámý. My se v knize ale snažili ukázat novou etapu města, která po velkém požáru začala. Rok 1861 byl velkým mezníkem v historii Trutnova. Zmizela stará zástavba a začal se budovat Trutnov v dnešní podobě. Začaly se rozebírat hradby, které ho do té doby svíraly a neumožňovaly stavební expanzi. Proto je nejstarší snímek v naší knize z doby těsně po požáru.

A proč kniha končí až rokem 1945?
Pokud jsme chtěli mít v knize všechny místní části, tak jsme nemohli být jen v kratším období první republiky v letech 1918 až 1938. Některé fotografie jsou třeba z roku 1910, jiné naopak po roce 1938. Neradi bychom čtenáře připravili o některé atraktivní snímky. Mnohé z nich jsme pokládali za zajímavé. Je na nich navíc dobře vidět, jak sloužil veřejný prostor politickým režimům. Například jak náměstí vypadalo ještě za habsburské monarchie, jaké se tam konaly vojenské přehlídky za první republiky a pak třeba po připojení Trutnova k Německé říši, když tady byl wehrmacht. Je na tom dobře vidět, jak se náměstí měnilo, jak město žilo před první republikou i těsně po ní.

Trutnov a jeho místní části na historických fotografiích 1861–1945* kniha má 236 stran a bezmála dvě stě historických fotografií
* vedle známých jsou v ní i nově objevené, dosud nepublikované
* snímky kromě muzea poskytlo také 11 soukromých sběratelů
* unikáty: automobilka Františka Petráška, přelet vzducholodi Zeppelin nad Trutnovem roku 1916, synagoga vypálená nacisty roku 1938, zaniklé hostince a průmyslové podniky, kasárna hraničářského praporu
* vydání knihy iniciovalo a financovalo město Trutnov u příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu