Svobodu v nesvobodné zemi hledala i disidentka Hana Jüptnerová z Vrchlabí. Učitelku, která kvůli názorům odešla ze školy, zastihla zpráva o demonstracích v Praze v vrchlabském domově. A jak už to bývá, některé osudové okamžiky dějin zanechají v lidech jen matné vzpomínky.
„Vzpomínám si, že v těch dnech tady padal mokrý sníh," říká žena, kterou měl komunistický režim na indexu kvůli podpisu Charty 77 či projevu na pohřbu vrchlabského rodáka a zřejmě poslední z obětí režimu – Pavla Wonky. „Samozřejmě jsme byli všichni v euforii, já tím víc, protože jsem na 24.11. měla předvolání na StB v Hradci Králové, kam jsem tedy už nejela." Hana Jüptnerová vzpomíná i na 10. prosinec, den lidských práv, kdy na manifestaci ve Vrchlabí veřejně zmínila, že odsun německého obyvatelstva byla křivda. Za chybu, ke které v době revoluce došlo, považuje to, že se nepodařilo zabránit skartování svazků StB.
A co si myslí dnes? „Atmosféra ve společnosti se velmi změnila: lidé jsou sebevědomější, otevřenější, uvolněnější a je mezi nimi více lásky. Aspoň já je kolem sebe tak vnímám." U každého výročí je nasnadě bilancování. Na otázku Co nám dala a co vzala sametová revoluce? disidentka odpovídá: „Dala nám složitou svobodu, vzala nám jednoduchost života v kleci. Dala nám demokracii a kapitalismus – a bere nám iluze o obojím."
