Proč se ale na české straně hor neplatí, když v Adršpašských skalách za přírodní a turisticky zajímavé místo lidé bez mrknutí oka dají 70 korun? Obě území jsou vzácná, obě chráněná.

„Do národních parků by se vybírat nemělo. Je to něco jako státní poklad. Ať jsou přístupné všem zdarma, nemusíme přeci platit na každém kroku," má jasno Markéta Vaňková z Prahy, která v Krkonoších každé léto tráví dovolenou. A zmiňuje tak jeden podstatný rozdíl. O skalní město se stará obec Adršpach, národní parky patří pod stát.

O změnu stávajícího stavu Správa národního parku ani neusiluje. „Jednak o tom nerozhodujeme a ani se jinak nesnažíme vyvíjet v tomhle směru nějakou aktivitu," sdělil mluvčí parku Radek Drahný.

Přitom o možném zpoplatnění vstupu do českých parků se už hovořilo. V Krkonoších jeden z návrhů počítal s 30 korunami za I. zónu. Ministerstvo životního prostředí ale od realizace ustoupilo. „Už tehdy jsme říkali, že by případně vybrané peníze měly spíš sloužit zdejším obcím a podpoře turistického ruchu," doplnil Drahný.

A jak systém na druhé straně hranice funguje? Žádné velké nahánění se nekoná, ale na všech turisticky atraktivních místech jsou brány s výběrčími.

Jedny Krkonoše, dva přístupy

Platit za vstup do národního parku si Poláci již zvykli. Čeští turisté přecházejí na druhou stranu hranice ale mohou být v klidu. Pokladny jsou jen na přístupech z polského vnitrozemí.

Ročně Karkonoski Park Narodowy vybere zhruba 2,5 milionu zlotých, tedy přibližně 16 milionů korun. Patnáct procent dostávají záchranářům z GOPR, což je obdoba naší Horské služby.

Povinnosti platit se ale vloni snažili využít i podvodníci, kteří v lokalitě Wodospad Szklarki prodávali falešné lístky. „Vstupenka je platná pouze s paragonem potvrzujícím nákup," upozorňuje tamní správa parku.

Ze systému jsou vyjmuti obyvatelé žijící v regionech ležících na území parku nebo s ním hraničících. Zdarma mají vstup i držitelé Karty velké rodiny nebo lidé, míří na území za účelem náboženským.