Proč jste se rozhodl zabývat právě jeskyněmi? Kdo vás k tomu přivedl?
Stalo se to hlavně dík chalupě v Lyšečinách, což je část Horního Maršova, kam jsem jako malý jezdil na prázdniny. Hned o údolí vedle totiž byla Albeřická jeskyně, kde jsme začínali a slavili i první speleologické objevy. A taky táta byl geolog, tak mě v tom podporoval.

Co vše taková práce obnáší?
Speleologie, čili „jeskyňařina", je v prvé řadě koníček. Za 35 let, co se této činnosti věnuji, jsem za ní dostal zaplaceno snad jenom dvakrát. Jsem sice zaměstnanec České speleologické společnosti Albeřice, ale naše jeskyňářské znalosti a zkušenosti aplikujeme hlavně na průzkumy, dokumentaci a opravy starých podzemních a podpovrchových objektů. Tedy toho, co vytvořil člověk. Největší objem prací spočívá v dokumentaci stavu a opravách starých velkoprůměrových kanalizačních stok. Velmi často města a obce ani nevědí, kudy přesně staré stoky vedou.

Jak probíhá výzkum?
Při průzkumu historických podzemních objektů i jeskyní je to často stejné. Jdete do neznáma a nevíte, co vás čeká. V jeskynních to je ale s tím rozdílem, že je tam trochu příjemnější prostředí a velmi často proniknete do nových prostor, kde před vámi nestála lidská noha. U obojího je podstatné to, že musíte vytvořit dobrou dokumentaci. Což znamená pořídit plán, vše dobře nafotografovat, odebrat vzorky hornin i stavebního materiálu a vše vyhodnotit.

Nachází se v našem regionu velké množství jeskyní?
V našem regionu je pouze několik jeskyní, nejdelší je 250 metrů dlouhá, a to Albeřická jeskyně, což se pochopitelně nedá srovnávat s mnohakilometrovými systémy v Moravském krasu. Máme tady ale několik významných historických důlních děl, a těmi se teď velice intenzivně zabýváme.

O jaké jeskyně se staráte? Má do nich otevřené dveře i veřejnost?
Zkoumáme jeskyně ve východních Krkonoších. Veřejnost do nich přístup nemá a ani mít nebude. Zdejší jeskyně k tomu vůbec nejsou vhodné a naprosto by se tím zdevastovaly.

Kde jste už jeskyně navštívil? Která vás nejvíc fascinovala?
Navštívil jsem jeskyně v mnoha evropských zemích. Pravidelně od roku 1982 jezdíme zkoumat jeskyně do Julských Alp. Už to tam znám pomalu jako v Krkonoších.

Byli jsme též na speleologických expedicích v Tasmánii, v Austrálii, ve Venezuele a několikrát na Novém Zélandu. Tam jsme objevili 12 kilometrů dlouhý jeskynní systém, který jsme nazvali Bohemia. To je jeskyně, která mně nejvíc fascinovala zcela unikátní krápníkovou aragonitovou výzdobou. Neoficiálně je tato jeskyně dnes řazena k nejzajímavějším na světě.

Hrozí vám často při průzkumech nebezpečí?
Ano často. Speleologie není zrovna bezriziková disciplína. Musíte se ale snažit nebezpečí maximálně eliminovat. No ale někdy se vše nedaří. Před dvěma lety jsem si v jeskyni v Julských Alpách zlomil ruku v zápěstí.

Kterou největší jeskyni jste měl příležitost vidět?
Teď trochu váhám, jak se poprat s termínem „největší". Před mnoha lety jsme slezli tehdy nejhlubší propast světa Jena Bernard v Savojských Alpách hlubokou okolo 1300 metrů. Ale celková délka je asi 6 kilometrů. Pierer St. Martin ve francouzských Pyrenejích je taky přes 1 000 metrů hluboká, ale měří celkově přes 50 kilometrů. Tam jsme taky před mnoha lety byli. No a jedna z největších prostor na světě co do plošných rozměrů je i v jeskyni Bohemia. Jeden dóm tam je 800 metrů dlouhý a 110 metrů široký.

Jakou volně přístupnou jeskyni v ČR byste doporučil k návštěvě?
Chýnovské jeskyně v jižních Čechách. Jejich chodby jsou podobné těm v Krkonoších.

Co děláte ve zbytku času?
Na jeskyně si musím vyšetřit právě ten volný čas, ale v zimě lítám na běžkách a občas jdu na sjezdovky. Pokud to na přeplněných svazích není zrovna o život. V létě se různě poflakuju po horách, ale to je často spojené právě s jeskyněmi.

Vladimíra Junková