Byl to obyčejný zahradní domek v parku jilemnického zámku. Schovávalo se tam nářadí, v minulosti to býval sklad uhlí, v 50. letech záchodky.

Teď má punc výjimečnosti. Dodal mu ji archeologický nález odborníků z turnovského Muzea Českého ráje. V září 2016 odhalili pozůstatky gotického kostela sv. Alžběty z 13. století, nejstarší zděné stavby v Jilemnici, kterou zničil požár v roce 1788.

Objev století

Předloni v květnu, v pokračujícím výzkumu v podzemí zahradního domku, objevili kosterní pozůstatky Valdštejnů, kteří vládli na jilemnickém panství ve 14. století.

„V archeologii v Pojizeří funguji třetí desetiletí. Každých deset let máme jeden zajímavý objev. Ale v tomto případě, pro dějiny Jilemnice, je to objev století,“ řekl archeolog Jan Prostředník, který vedl průzkum. „Výzkum posunul o sto let naše představy o osídlení města. Dnes už tak víme, že se v Jilemnici žilo v polovině 13. století,“ konstatoval historik a emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec.

"Nalezeny byly základové vrstvy kostela, nejstarší pochází z poloviny 13. století. Máme prvky z výzdoby kostela, kvalitně opracované náhrobní kameny. Pochovány tady byly také děti a vnuci Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic," dodal Luštinec.

Hrábě, motyky a kolečka jsou ze zahradního domku pryč. Nahradí je ukázky archeologických nálezů náhrobních kamenů, mincí, keramiky, gotického sanktuária, nejposvátnějšího místa v katolických kostelích, i replika kostela z 13. století. Vzniká tam stálá expozice, její otevření už má termín 14. září. "Už toho máme hodně hotového, v polovině září se bude expozice otvírat pro veřejnost," potvrdil Jan Luštinec.

Antropology prozkoumané kosterní pozůstatky Valdštejnů byly loni v únoru po zádušní mši uloženy pod zem zahradního domku, kde došlo k jejich nálezu. Vystavovány nebudou, Jilemničtí je nechají odpočívat na původním místě, kde byly stovky let. Odkazovat na ně bude informační tabulka. Představeny budou erby všech čtyř šlechtických rodů, kterým v historii patřilo jilemnické panství.

Harrach jako velký zahradník

Podkroví zahradního domku bude patřit hraběti Janu Harrachovi. Ukáže ho v pozici velkého zahradníka. Také proto začíná kdysi nenápadná budova v zámeckém parku zářit ve stylových barvách slavného šlechtického rodu Harrachů, do kterých ho odívají řemeslníci.

"Hrabě Jan Harrach byl obrovským zahradníkem. V roce 1904 vyhlásil v Labském dole první krkonošskou přírodní rezervaci. Financoval a inicioval vybudování botanických zahrádek u Labské a Martinovy boudy. Byl dokonce prezidentem Rakouské zahradnické společnosti," přiblížil historik slavnou postavu hor.

Evropan moderního střihu

Jan Luštinec o něm má detailní poznatky, napsal knihu Jan Nepomuk hrabě Harrach, ze života českého kavalíra. Stala se knihou roku 2018 Libereckého kraje v kategorii monografie. Jaký Harrach doopravdy byl?

"Byl to Evropan moderního střihu. Nenáviděl nacionalismus. Říkal: buďme vlastenci, ale vždycky tolerantní a vnímejme potřeby druhého. On si velmi přál smíření Evropanů, především Čechů a Němců, ale i ostatních národů, velmi za to bojoval. Tohle byla z jedna z oblastí, kdy daleko viděl, ale nebyl vůbec pochopen v té době. Jemu by se určitě líbila Evropská unie a velmi by se o ni zasazoval," odpověděl Luštinec.

Překvapil ho Harrachův mimořádný lidský rozměr. "Vystihuje ho jeho krédo: Víc mi bylo dáno, víc musím odevzdat. To myslím strašlivě chybí dnešní době. Když věděl, že je někde potřeba, tak se snažil pomáhat. Nejen tím, že dával almužny, ale tvrdil, že pro své lidi z Krkonoš musíme vybudovat příležitosti k práci, aby neživořili," poukázal Jan Luštinec na Harrachovu osobnost a přidal konkrétní případ, který ji vystihuje: "Marii Červinkové-Riegerové to napsal krásně v odpovědi na dopis, ve kterém ho žádala, aby dal k dispozici domy pro pražské děti. Kvůli tomu, aby mohly jezdit v létě do Krkonoš na čerstvý vzduch. Odpověděl jí: milostivá paní, žádný volný dům nemám, ale moje rodina se toho chopí a bude jistě podporovat tuto bohulibou činnost. Mám tady v Krkonoších spoustu dětí, které jsou po celý rok na čerstvém vzduchu, ale mají jiný problém, trpí chudobou. A na své horaly musím pamatovat v prvé řadě. To se mi strašně líbí, jak vyjádřil lásku ke Krkonoším a místním lidem. A opravdu ji měl."