„Nemohl jsem na normální gymnázium, protože jsem neměl dělnický původ. Otec byl chirurg. Měl jsem možnost dostat se do výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky v Praze v Hloubětíně a podmínkou bylo vyučit se ve Vrchlabí,“ vysvětloval, jaká byla jeho cesta do Krkonoš.

close Josef Laufer na Krkonošských pivních slavnostech ve Vrchlabí v roce 2017. info Zdroj: Jan Bartoš zoom_in Josef Laufer na Krkonošských pivních slavnostech ve Vrchlabí v roce 2017 při rozhovoru pro Deník.

Josef Laufer se narodil těsně před druhou světovou válkou ve Francii. Maminka byla původem Španělka, otec působil ve Španělsku jako interbrigadista v rámci československého lazaretu, následně ve Francii a během války v Anglii jako vojenský lékař u RAF, britského Královského letectva. Do Československa se rodina vrátila až v roce 1947.

Známý zpěvák zažil ve Vrchlabí mnohé. „Na blbý věci člověk nevzpomíná rád. Jako když jsme pochodovali městem a zpívali budovatelské písně, chodili na bramborové brigády a museli plnit závazky. To bylo hustý,“ vybavoval si.

„Bydlel jsem ve Vrchlabí na internátu, takže jsem byl předpřipravený na vojnu. Kolektiv, disciplína, buzerace, to všechno k tomu patřilo a na vojně jsem pak s tím už neměl takové starosti,“ říkal. „Jinak to ale bylo ve Vrchlabí fajn, byli jsme ještě děti,“ usmíval se, zejména při vzpomínkách na první milostná dobrodružství. „Měl jsem tady první holku, na to jsou hezké vzpomínky.“

Oblíbenou destinací se pro něj a jeho spolužáky stal dívčí internát v Herlíkovicích. „Vzali jsme gramofon pod paží a vyrazili za holkama,“ prozrazoval, jak často trávil volný čas.

Jako student Josef Laufer nijak neexceloval. „Student jsem byl špatný, přitom jsem přišel jako premiant. Škola mě nebavila, byl jsem puberťák a bylo mi to úplně jedno. Motivaci jsem měl, jen abych udělal zkoušky, na které jsem se dokázal naučit. Když jsem chtěl, tak jsem zabral,“ hodnotil upřímně svoje studentské schopnosti a přiblížil, v čem spočívala hlavní náplň učňovského oboru.

„Byla to práce s elektronama. Dělaly se jejich urychlovače. Byl to zvláštní obor v té době. Nic si z toho nepamatuju,“ přiznal. Po vyučení skutečně zamířil do výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky v Praze. Pak šel na vojnu a až po ní na DAMU, kdy se rozjela jeho umělecká dráha.

V sobotu 20. dubna 2024 životní pouť Josefa Laufera po dlouhé nemoci skončila.