Po úspěchu letního seriálu Zajímavé ženy regionu Krkonošského deníku, přinášíme mužskou alternativu Zajímaví muži regionu. V první epizodě jsme vyzpovídali Libora Švece, kastelána Hospitalu Kuks.

Jak jste se dostal ke své současné profesi, vedení správy na Kuksu?
Na konci civilní služby jsem se přes inzerát v novinách dozvěděl o možnosti práce na hradě Kunětická Hora. V inzerátu stálo, že se hledá údržbář a stálý průvodce pokladní. Pan kastelán si mne vybral jako průvodce. Na necelý rok strávený na Kuňce vzpomínám velmi rád. Byla zde bezvadná parta lidí a práce na takovém místě byla nevšedním zážitkem. Stejný kastelán mne po ukončení sezóny informoval o výběrovém řízení na pozici kastelána v Kuksu. Výběrové řízení nakonec dopadlo, jak dopadlo, a v Kuksu jsem již 10 let.

Zpomalit zub času

Co všechno obnáší spravovat tuto památku?
Staráte se o 300 let starý dům, areál, který je národní kulturní památkou ve vlastnictví státu a už z tohoto důvodu si údržba žádá specifické podmínky, ať už se jedná o stavební práce, restaurování, protipožární zabezpečení, práce na zahradě a podobně. Areál navštíví tisíce turistů ročně, většina z nich jde na prohlídku hospitalu (za posledních 10 sezón v průměru 40-65 tisíc platících návštěvníků za rok). Pod správu patří i areál Braunova Betléma v Novém lese u Žirče, před dvěma lety jsme získali dlouhodobě zanedbávaný a chátrající kukský hřbitov. O celý areál se stará ještě 8 zaměstnanců, 2 noční hlídači a v hlavní sezóně 5 průvodců. Práce kastelána také znamená každodenní administrativu spojenou s provozem objektu v rámci státní příspěvkové organizace, řadu jednání s laickou i odbornou veřejností, organizaci kulturních akcí, pořádání svateb a tak dále. Hlavní náplní práce je však všemi možnými a dostupnými způsoby zpomalit zub času a pokud možno předat památku dalšímu správci v lepším stavu než při převzetí.

Být kastelánem na Kuksu také znamená přímo v něm bydlet?
Ano, na hospitalu bydlím. Z toho plynou i určitá specifika. Nelze po práci za sebou zavřít dveře bytu a nevnímat dění na památce. Člověk místem jednoduše žije. Tím, že bydlím tady, se samozřejmě nevyhnu otázce, zda tu straší. Jsem však realista, zatím jsem žádné strašidlo nepotkal, a to jsem v Kuksu od roku 1707 (smích).

Kam myslíte, že se Kuks posunul za dobu vašeho vedení?
Kuks měl bohužel v nedávné minulosti velkou nevýhodu proti ostatním hradům a zámkům. Jednalo se o památku církevního charakteru, což za komunistického režimu znamenalo velké mínus v rozumné kontinuální záchraně. Ještě na konci 20. století byl v hospitalu archiv, či léčebna dlouhodobě nemocných, značná část domu zela prázdnotou. V 90. letech byly započaty práce na střechách, obnově fasád. Na začátku mého působení v Kuksu byly dokončeny větší projekty týkající se rozšíření prostor pro Muzeum farmacie, zpřístupnili jsme nové místnosti naší expozice, pokračovalo se na opravách fasád na severním a západním křídle a mnoho dalšího. V roce 2006 byla zahájena diskuze nad možností celkové rekonstrukce financované z fondů EU. Ačkoli se zpočátku názory na využití obnovené památky značně lišily, v roce 2009 byla pod vedením ředitele Peška zahájena přípravná fáze projektu Kuks-Granátové jablko, která byla úspěšně dokončena získáním dotace 453 milionu korun. V současné době se však projekt potýká s problémy týkajícími se výběrového řízení. Stále doufám, že stavební část projektu bude zahájena, neboť od roku 2007 se do památky neinvestuje v očekávání následné obnovy financované z EU.

Jedinečný skvost

Liší se Kuks od ostatních památek v České republice? Proč by měli lidé přijet právě sem?
Už samotný název hospital je ve své podstatě vypovídající, že památka, kterou spravuji, je od ostatních hradů, zámků a klášterů odlišná. V takto autentické podobě se jiný hospital v České republice nedochoval. Původně byl určen jakožto zaopatřovací ústav pro 100 práce neschopných a přestárlých mužů (zpočátku vysloužilých vojáků) z kukského okolí. Zároveň byl v budově konvent řádu milosrdných bratří při kostelu Nejsvětější Trojice. Myslím, že většina turistů si z návštěvy Kuksu odnese vzpomínku na barokní lékárnu U granátového jablka, druhou nejstarší ve střední Evropě a na mimořádnou sochařskou výzdobu areálu, v čele s Braunovými sochami Ctností a Neřestí.

V současné době vás práce baví a naplňuje?
Mám to štěstí, že o své práci mohu tvrdit, že je zároveň mým koníčkem. Za to jsem opravdu vděčný. Přes každodenní starosti se správou takovéto památky mne práce opravdu naplňuje. Asi dlouho bych hledal tak různorodou práci, když to zjednoduším, kde jinde bych mohl ráno kosit trávu a odpoledne vítat mezinárodní delegaci.

Co říká rodina na vaši práci?
Rodina vnímá mou práci pozitivně, i když to často vyžaduje notnou dávku tolerance a trpělivosti vzhledem k tomu, že se nejedná o práci, jak se říká, od do. Tím, že žijeme přímo na památce, je moje rodina součástí každodenního dění. Starší dvou a půl letá dcera už sem tam pozná některou ze soch, hospital nevnímá jako památku, ale jako svůj dům, jak říká svůj „Kuksíček".

Jaké jsou vaše koníčky? Co děláte ve volném čase?
Vyrůstal jsem v Krkonoších, kde byly výborné podmínky pro sportovní aktivity nejrůznějšího druhu a záliba ve sportu mi zůstala doposud. Velmi rád se jedu projet na kole, okolí Kuksu je ideální pro klasický běh či v zimě pro běžky. Dříve jsem si chodíval do Kuksu zahrát volejbal. Rovněž mne vždy naplňovala práce na zahradě. Nicméně před dvěma měsíci se nám narodila druhá holčička, takže mým největším koníčkem jsou moje tři holky, které mám doma.

Jezdíte rád po památkách?
Kovářovic kobyla a ševcovy děti chodí bosy. Na ostatní památky samozřejmě také jezdím, ať už pro inspiraci, tak za poznáním. Vždy mne fascinovaly hradní zříceniny, velmi mne zajímá regionální místopis a místopis České republiky obecně. Nyní však vzhledem k věku mladší dcery se ženou spíše plánujeme a těšíme se na společné výlety.

Curriculum vitae

Libor Švec se narodil 10. 8. 1977 v Hradci Králové. V Jilemnici navštěvoval místní gymnázium. Dále pokračoval ve studiu na Vyšší odborné škole cestovního ruchu v Praze a poté absolvoval obor Historie-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Je ženatý a má dvě dcery.

Vladimíra Junková