Kdyby se nasadily všechny zhruba tříminutové reportáže za sebe, běžela by na Účku, úpické kabelové televizi, jedenáctidenní smyčka. Redaktoři Televize JS pořizují materiály z Úpice i okolí už deset let. Během té doby produkce Jiřího Středy pořídila i 34 dokumentů a zrežírovala 35 přímých přenosů.

„Podobné televize vznikají i zanikají, deset let je ale opravdu dlouhá doba. Když jsme začínali, byli jsme jedni z prvních. Teď zase leckdo nevydrží kvůli obrovským nákladům na produkci a po pár letech to zabalí,“ ohlíží se Jiří Středa za první dekádou jedné z nejvytrvalejších kabelových a internetových televizí.

Během ní vychoval řadu moderátorů i kameramanů. Začínala tu třeba současná mluvčí trutnovské radnice Michaela Dědková nebo Martina Adamů, majitelka známého rozhlasového a moderátorského hlasu.

„Vytváříme unikátní hodnoty, které jinde nemají. Je to vlastně kronika města i okolních obcí. Někdo si možná ani neuvědomuje, co jsme za těch deset let nasbírali,“ říká Jiří Středa. „Deset let je dlouhá doba. Rodiče se mohou třeba podívat na své děti, když šly jako malé do školy. Po tolika letech na sebe každej kouká jak sádrovej pstruh,“ usmívá.

ŠANCE PRO MLADÉ

Desetiletá existence vlastní televize je v republice prakticky raritou. Kameramani a redaktoři Televize JS jsou už pevnou součástí regionálních akcí.
„Reportáže občas mají nedostatky, ale mladí redaktoři se na nich často učí. Tahle práce je pro ně průpravou, třeba před studiem žurnalistiky. Město má vlastně takovou malou školu a finance, které do televize vkládá, nejsou vyhozené,“ myslí si Středa. „Zároveň má ale naše práce štábní kulturu, přináší vždy to, oč jde. Jdeme vstříc lidem, chci, aby se sami ve videích viděli,“ doplňuje.

Také Michaela Dědková, tisková mluvčí města Trutnov, začínala ve Středově televizi už během studií na gymnáziu. „Byla to pro mě obrovská výzva a zkušenost. Práce pro regionální televizi mě natolik ovlivnila, že díky Jirkovi Středovi jsem i následující studia a kariéru zasvětila oblasti médií,“ vzpomíná.

SNADNO JE NUDNO

Zálibu v kamerách sdělil Jiří Středa po svém otci. Za první výplatu si místo obleku do tanečních koupil kameru. Pracoval pro veřejnoprávní i komerční televize, připravil řadu dokumentárních filmů. Do povědomí veřejnosti se dostal především díky spolupráci s Jakubem Vágnerem. Točil s ním třeba devítidílnou sérii pro věhlasný National Geographic, zdokumentoval rybářovy dva světové rekordy.

„Po letech za kamerou mě napadlo, proč pořád jen krmit jiné televize a nemít vlastní. Bylo to takové spontánní,“ vzpomíná Jiří Středa. „Vytipoval jsem si přátele jako Pepu Provazníka, Vaška Kriegela nebo Jirku Říhu, o nichž jsem věděl, že se kameře věnují. Stačilo jejich práci jen trochu učesat a dneska už to vlastně táhnou sami,“ chválí své kolegy. Ostřílené mazáky na reportážích obvykle doplňují právě místní školáci.

Středa je známý i tím, že se rád přátelí s adrenalinem. „Vyhledávám ho. Co je pro kameramana snadno, to je pro diváka nudno, tímhle heslem se řídím,“ usmívá se Jiří Středa. „Když něco uteče, tak mě pak strašně mrzí, že jsem neměl kameru. Proto se ji snažím mít na rameni stále, aby bylo video vždycky pravdivé. V tom je krása dokumentu,“ pokračuje.

Sám právě dokončuje dokument o polských dřevařích. A chystá se vrátit k projektu s chlapcem z keňského slumu. „Je hotový, ale chtěl bych ho ještě dát do angličtiny. Je o něho zájem,“ plánuje nestor za kamerou.