Malebná jména Kukaččích skal, Sokolníku, Poutníků se na mapě střídají s pochmurnými výrazy jako Zabylý, Čertova kazatelna, Mrchoviště či Peklo. Používáme je každý den, ale nevíme, proč se říká na Rýchorách, Žalý, Žacléř, Poniklá, proč se koupeme v rybníku Zákřežníku.
Trochu nahlédnout do tajů historického původu krkonošského názvosloví, do oboru, který má tajemný název toponomastyka, mohli zájemci tento týden v Krkonošském centru ekologického vzdělávání. O zajímavý přednáškový večer se postarali Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český, Jacek Potocki (Uniwersytet ekonomiczny Wrocław) a Krzysztof Mazurski z Vědecké rady Karkonoskiego Parku Narodowego. Jména přednášejících napovídají, že se nejednalo pouze o české Krkonoše. Diváci se dozvěděli nejednu zajímavost z tvorby jmen i na polské straně hor, kde byla v poválečné době složitá situace díky novému osídlení Dolního Slezska.
Navíc před akcí zasedla na ustavující schůzi Krkonošská názvoslovná komise. Zainteresované instituce a osoby již delší dobu poukazovaly na nutnost úpravy některých toponym a hlavně na sjednocení názvů. Některé horské potoky, sedla a dokonce i vrcholy mají dva i více názvů. Tak třeba turista dojde podle mapy do Kotelského sedla a tam ho uvítá nápis Sedlo Lysé hory…
Sjednocení geografických jmen bude pouze jednou z činností komise. Jejím posláním bude i uchování starých a mnohdy zanikajících jmen, aby nevymizely z paměti mladé generace. Proto v řadách komise jsou, vedle odborníků na český a polský jazyk a pracovníků územních pracovišť, také osoby, co hodně pamatují starousedlíci, kteří mohou kromě vlastní paměti přispět i znalostmi od svých předků.
A tady vznikl prostor i pro širokou veřejnost. Kdo někdy rozdělal mapu a dověděl se, že jeho oblíbené místo se nazývá úplně jinak, kdo narazil na starou brožurku s názvy, které už dnes nikomu nic neřeknou, může se o své objevy podělit. Vždyť pojmenování hor, obcí a jiných míst je také kus historie.
Miloš Růžička
