„Trvalé osídlení lokalit započalo po příchodu Slovanů v 5. století, v 10. století se pak tvořil první český stát. Ochranu země později zajišťoval hrad Miletín. Vesnice Dehtov i Třebihošť jsou písemně doloženy již od roku 1238. Tyto i okolní vesnice jsou spojeny s historií panství Miletín a panství Poličany, ke kterým střídavě náležely,“ píše se k historické události na webových stránkách obce Třebihošť.

Nejstarší zmínkyZábřezí                1238
Dolní Olešnice      1241
Trutnov               1260
Zdobín                1267
Dvůr Králové       1270
Hostinné             1270
Klášterská Lhota  1270
Bílé Poličany        1271
Královec              1289
Libotov                1289
Zlatá Olešnice      1297
Starý Rokytník     1304

Prvního starostu obec získala ale až o několik staletí později po vydání obecního zákona z roku 1848. Prvním starostou zvoleným ve volbách v roce 1850 se pak stal ve vesnici Třebihošť Antonín Vondrouš a ve vesnici Dehtov, jedné z místních částí, Josef Šedivý.

Mezi městy je nejstarší Trutnov. První písemně zaznamenaná existence pochází z roku 1260. „Podle Úpy byla ve 12. století nazvána slovanská osada, kterou za posledních Přemyslovců přejmenovali na Trutnov němečtí kolonisté. Jméno Trutnov se poprvé objevuje v listině Václava II. z roku 1301. Od konce 14. století byl Trutnov věnným městem českých královen,“ přibližují historii oficiální internetové stránky města Trutnov.

Podobně dlouhá je také historie druhého největšího města okresu Dvora Králové. Původně se jednalo o jednu z osad na trase z opevněného Miletína, odkud zřejmě postupovalo osídlování. Původně Dvůr Králové nesl latinský název Curia, později německý Hof. „Český název Dwuor je doložen až v roce 1421. Toto pojmenování souvisí pravděpodobně s knížecím dvorcem, který tu vznikl, zřejmě v blízkosti kostela,“ píší webové stránky Dvora Králové nad Labem.

První písemná zmínka o Vrchlabí se pak datuje do roku 1359, ve stejném roce se již mluví také o Úpici.

Mezi nejmladší obce na Trutnovsku patří naopak Pec pod Sněžkou, Vítězná či Nemojov. Zmínky o posledních dvou jmenovaných sídlech pochází až z poloviny 18. století.