"Je to těžká situace. Hodně ji prožíváme. Když dcera slyšela ve městě sirénu, tak plakala. Byla tak vystresovaná, že nemohla ani chodit. Máma nechtěla odjet a opustit domov. Žije přitom v 10. patře a výtahy ve městě nefungují. Otec vyrobil úkryt v suterénu, kde přespává," popisuje stav, od kterého s dětmi uprchla. "Hodně nám pomohlo, že jsme mohly přijet do Česka. Je to tady krásné. Češi se k nám chovají opravdu pěkně," je vděčná Nataša Ševčuková za poskytnutí dobrého zázemí.

Ve Špindlerově Mlýně nemíní jen tak sedět. "To nechci, stejně jako ostatní. Začali jsme pracovat na hotelu. První den jsme tam byli tři hodiny. Myla jsem nádobí, uklízela na pokojích a toaletách," popisuje.

Jako učitelka se dvakrát denně věnuje v hotelu Janošík dvěma dětským skupinám ukrajinských uprchlíků. Starší se zabývají především angličtinou a matematikou, pro mladší vymýšlí zábavnou formu.

close Ukrajinské děti během výuky v hotelu Janošík ve Špindlerově Mlýně. info Zdroj: Nataša Ševčuková zoom_in Ukrajinské děti během výuky v hotelu Janošík ve Špindlerově Mlýně.

"Jsem také on-line v kontaktu s dětmi z Ukrajiny, pro které dělám na dálku výuku angličtiny a matematiky," doplňuje. Nataša má sice diplom magistry pedagogiky, ale dříve vystudovala rovněž obor inženýr konstruktér. "Patnáct let jsem pracovala na železnici jako inženýr. Jsem takový univerzální voják," objeví se alespoň na chvilku v její tváři úsměv.

Slzy se jí vrací do očí, pokud mluví o situaci na Ukrajině. "Putin je nemocný člověk. Rusové neváhají rozstřílet rodinu s malinkými dětmi. Nebo zastaví na cestě sedmdesátiletou babičku a dědečka a postřílí je. Co to je? Srdce mě z toho bolí. Je mi smutno. Je to strašné," nechápe ruskou agresi.

Jakkoliv je Nataša i její ukrajinští krajané vděčná za pomoc a podporu z české strany, chce se vrátit domů. "Doufáme, že válka brzy skončí a pojedeme domů. Doma je doma. Chtějí to všichni, kteří jsou tady s námi. Nechtějí zůstat v Česku napořád," tvrdí Nataša Ševčuková.

Z ODĚSY DO KRKONOŠ

Oděsu vyměnila za Špindlerův Mlýn Oleksandra Aloshynová. Teď s napětím sleduje vývoj ve slavném přístavním městě u Černého moře, na které ve středu zaútočili Rusové. "Nechtěla jsem být doma, když je tam válečná situace. Byla jsem velmi nervózní," přiznává. Oleksandra dorazila do Česka sama, putovala přes Užhorod do Prahy. "Odtud mě odvezli do Hradce Králové, kde jsme dostali víza a vyřídili všechny dokumenty. V Oděse zůstala dcera. Má tam muže, nechce ho opustit," říká.

close V hotelu Janošík ve Špindlerově Mlýně našlo azyl 52 ukrajinských uprchlíků, mezi nimi je také Oleksandra Aloshynová z Oděsy. info Zdroj: Deník/Jan Braun zoom_in V hotelu Janošík ve Špindlerově Mlýně našlo azyl 52 ukrajinských uprchlíků, mezi nimi je také Oleksandra Aloshynová z Oděsy.

Vystudovala učitelství, v Oděse naposledy pracovala v nemocnici jako administrátorka. Vyřizovala zdravotnickou dokumentaci. Ve Špindlerově Mlýně už byla na pohovoru v jednom z hotelů, kde by mohla pracovat. "Můžu dělat cokoliv. Chci si najít práci, jakoukoliv. Myslím, je to normální. Máme takové rčení. Když člověk nepracuje, tak nejí," zdůrazňuje. "Chci si vydělat peníze na jídlo, ubytování, oblečení. Budu se starat ze všech sil," dodává Oleksandra Aloshynová. "Velmi oceňujeme solidaritu Čechů," děkuje.