Na druhou stranu se říká, že nejlépe se člověk zbaví strachu tak, že ke krizové situaci přijde jako slepý k houslím. Po zkušenosti z funkce pokusného slepého králíka s houslemi, však stejně zůstanu u svého kýblu.
Pokusná figurína
I když všechno začalo tak nevinně. „Potřebujeme text a fotku z cviční hasičů," zněl úkol z redakce s dodatkem, že cvičení proběhne na Sněžce a úkolem hasičů bude simulovat poruchu na lanovce a evakuace cestujících z kabinky.
„Žádný těžký úkol," řekl jsem si a bez obav vyrazil. K mému údivu a strachu zároveň, jsem se až na místě nachomýtl do skupinky hasičů určených coby pokusné figuríny. Slovo dalo slovo a souhlasil jsem, že se také nechám spustit. V hlavě mi však začal chroustat brouk strachu. A to hlavně v době, kdy jsem zjistil, že hasiči novou lanovku na Sněžku ještě dříve takto netestovali a že je to pro ně premiéra. „Záchranu si zatím zkusila horská služba. Oproti jiným lanovým drahám má však naše výhodu v tom, že je pro takový zásah lépe situovaná," sdělil před zásahem velitel lanové dráhy Jiří Martinec s dodatkem, že při ostrém provozu by člověk musel v lanovce strávit minimálně půl hodiny. „Když se lanovka zasekne, ještě ji zkoušíme rozhýbat. Pokud by se to nepovedlo, tak po dvaceti minutách voláme záchranáře a po půl hodině vyhlašujeme poplach," dodal Jiří Martinec a nasměroval mé kroky k právě přijíždějící kabince.To mi bylo ještě dobře.
close
zoom_in
V lanovce jsem přisedl k dalším „králíkům", ti jsou však na podobné atrakce zvyklí. Jaroslav Hanzl a David Pross totiž zastupují hasiče z Náchoda, respektive z Rychnova nad Kněžnou. „Tak tě tu vítáme. Bojíš se?" přivítal mě na palubě David Pross. Myslím však, že si otázku o strachu mohl odpustit, neboť mu již při prvním letmém pohledu na má roztřesená kolena, která by v předvánočním období hravě nahradila louskáček ořechů, muselo být jasné, že „Já strach rozhodně nemám." Pak se kabinka rozjela a můj žaludek se při pohledu do asi sto metrové (podle záchranářů se tedy jednalo asi o deset metrů, ale to mi určitě lhali) hloubky, roztřásl tak, že i sbíječka by v tu dobu byla jen líně se pohybujícím nástrojem.
Zpěv nepomáhá
„No, tak snad jste si alespoň před cestou vzal hnědé bezpečnostní trenýrky a moc jste toho nepojedl," snažil se mě uklidnit druhý člen posádky Jaroslav Hanzl a navrhl, abychom si dlouhou chvíli, než k nám dorazí záchranář, ukrátili třeba zpěvem. Když však začal prvními tóny Klec nám spadla, klec nám spadla, bylo mi mdlo a chtěl jsem vystoupit.
Když to oba hasiči viděli, snažili se mi zvednout náladu tím, že mi začali fušovat do řemesla. „Když z této výšky spadnete, nic se vám nestane. Maximálně se utopíte dole v potoce. To by pak byl titulek Utopil se na lanovce," utrousil David Pross, který už po očku sledoval své kolegy, kteří se jen o pár metrů dále připravovali na záchrannou misi. „Ježiš, to jsou Rychnováci, vždyť to ještě neumí a ty lana si vážou jak Vendové," potěšil mou mysl David Pross a jal se komentovat i počasí. „Dneska je to pohoda, ale kdyby byl mráz a foukalo by, to by bylo jinší kafe. V zimě jsme slaňovali komín v Rychnově a to jsem myslel, že tam umrznu," dodal hasič. Aby mě však uklidnil, podal mi i zprávu, že za deset minut budu dole, neboť se již záchrana blíží. A skutečně. Ani ne za pět minut „zaťukal" záchranář obuví na střechu kabinky a žádal kolegu dole, aby mu povolil lano, že se musí „přeháknout".
„Klika cvakla, dvéře letí, hasič vchází do dveří." I tak by se s nadsázkou dal popsat další sled událostí, které ještě záchranář, poté, co odaretoval dveře kabinky, okořenil větou: „Dobrý den, přistoupili? Kontrola jízdenek." V tu dobu jsem byl rád, že záchranáře vidím a kdybych se nebál, že spadnu a utopím se, vlétnu mu do náručí. Takhle jsem alespoň vlétl do připraveného trojúhelníkového sedáku a jako v transu jsem už jen slyšel: „Povolte, běžte ke dveřím a nekoukejte dolů." Poslechl jsem. Dalších deset vteřin si nepamatuji vůbec. Jen vím, že jsem najednou na zemi a žiju. Teď jen, kde mám ten kýbl…
Také ČTĚTE: Hasiči cvičili evakuaci lidí z nové lanovky na Sněžku
