Uplácení je v dnešní době poměrně rozsáhlým společenským nešvarem. Názory na jeho potírání jsou odlišné. Na hradeckém magistrátě a krajském úřadě procházejí zaměstnanci různými kurzy a školeními, aby se korupci zabránilo.
„Pokusy o uplácení úředníků jsou naprosto výjimečné. Naposledy se takové oznámení objevilo v roce 2009. Podnět od občana byl neprodleně postoupen Policii ČR, která věc po prověření odložila pro nedůvodnost,“ potvrdila vedoucí odboru interního auditu a kontroly hradeckého magistrátu Jaroslava Fikrová. Rizikové kategorie pro braní úplatků jsou úseky zkušebních komisařů.
„Obtížněji kontrolovatelný je úsek zkušebních komisařů – komisaři a výkon jejich agendy spadá pod pravomoc ministerstva dopravy, magistrát města má v této oblasti omezené kompetence,“ upřesnila Fikrlová.
Úředníci sedí v otevřeném prostoru
Možná korupce je na magistrátu eliminována řadou protikorupčních opatření. Rozhodnutí úředníků v rámci státní správy kontroluje před jejich vydáním vždy vedoucí oddělení nebo odboru. Žádosti jsou vyřizovány dle data přijetí, přednostní vyřízení musí být zdůvodněno a odsouhlaseno vedoucím. Je zaveden vyvolávací systém, který nemůže úředník nijak obejít, protože jsou v něm automaticky generovány časové limity a vedoucí odboru je může on-line kontrolovat. Pracoviště jsou zařízena v systému Open space, jako otevřený prostor, takže existuje vzájemná kontrola mezi úředníky. Vedoucí odboru pravidelně kontroluje spisy podřízených.
Proti korupci je nutno proškolovat
Krajský úřad postupuje systematicky a školí své zaměstnance. Některé odbory a resorty jsou však z hlediska úplatku nebezpečné. „Z logiky věci jde především o oblasti, ve kterých se rozdělují největší finanční prostředky z veřejných zdrojů. Nejvíce peněz kraj rozděluje především v oblasti dopravy či zdravotnictví, což neznamená, že by v těchto oblastech kraje konkrétně korupce byla,“ řekl tiskový mluvčí krajského úřadu Imrich Dioszegi.
Všichni nastupující úředníci krajského úřadu absolvují vstupní vzdělávací kurz, který je seznamuje také s touto problematikou. „Výsledkem by měla být zdravější atmosféra ve společnosti ve vztahu k protikorupčnímu jednání,“ podotkl Dioszegi.
Korupci udolá morálka a zákony
Vše nasvědčuje, že Hradec Králové si vede v boji s korupcí obstojně, avšak nevládní organizace Tranparency International tvrdí, že Česká republika se sune ve statistikách korupce stále níže.
„Podle mého názoru je vysoká míra korupce u nás zapříčiněna jednak všeobecnou tolerancí k tomuto jevu, mající kořeny v socialistickém lidovém pořekadle „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu,“ a dále v nedostatečném vymáhání zákonů. Právě morálka a zákony jsou totiž nejúčinnějšími opatřeními proti korupci,“ ozřejmil vedoucí právní poradny Transparency International Vladan Brož. V roce 2011 podle údajů Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové bylo stíháno celkem pět osob pro korupční trestné činy, z toho ve čtyřech případech šlo o podání žaloby na obviněné k místně a věcně příslušným soudům.
„Obecně je nutno konstatovat, že trestné činy mající vztah ke korupci vykazují velmi vysokou latenci, o čemž svědčí nízký počet stíhaných osob. Za celý rok 2010 bylo v rámci obvodu bývalého Východočeského kraje stíháno celkem šest osob, což zcela zřejmě nevystihuje skutečný stav v této oblasti trestné činnosti. Je to dáno především tím, že sami účastníci korupčních jednání nemají logicky zájem na odhalení svého protiprávního jednání. Případy korupce ve státní správě jsou registrovány,“ uzavřel státní zastupitel Pavel Bužga.
Česká republika je ze 178 zemí v korupci na 53 místě podle statistik, s nimiž disponuje Transparency International. V rámci Evropské unie se Česko umístilo na 21. místě a zaostává za západními státy i svými sousedy.
Uplácení je dědičný odkaz naší společnosti
Podmazávání, uplácení a kupováni si někoho či něčeho je sice zarážející, avšak obvyklý úkaz ve společnosti. Zarážející jsou však statistiky, jak si Česká republika vede s korupcí ve srovnání s ostatními zeměmi. Podle jistých nevládních organizací jsme na tom obdobně jako africké země, což je prazvláštní fakt, protože v Africe bez korupce nelze téměř nic. V naší civilizované euroamerické společnosti se tedy nemáme čím chlubit. Korupce je cestou, jak získat moc, majetek nebo urychlit zdlouhavé jednání, které korupčíkovi brání v dosažení cíle, zejména ekonomického. Korupcí lze ovlivňovat kde co a kde koho, třeba i veřejné mínění. Ne nadarmo se říká, že každý má svou cenu a je jen otázkou, zda a za jakých okolností dokáže nekalým jednáním a praktikám podlehnout. Uplácení tu zkrátka je jako společenský důsledek. Důležitější než kdejaké represe v podobě zákonů, jakkoli jsou potřebné, je najít pomyslná ohniska v podobě příčin. Jinak je veškerý boj proti korupci podřadná marnost. Ale nějak se začít musí. Za korupci by měly být velmi tvrdé postihy a tresty. A hlavně se nesmiřovat se společenskou realitou, že spousta věcí v Ćesku je dopředu daná, včetně výběrových řízení.
Jan Odstrčil