Byla to událost roku pro obec v podhůří Krkonoš. V sobotu se sešlo v areálu u základní školy více lidí, než kolik má Studenec obyvatel (1906).
Nevídané davy byly zvědavé na jednu z největších republikových přehlídek historických vozů, často bezmála stoletých krasavců. Zároveň se přišly podívat na největší atrakci, ukázku rusko-německého válečného souboje s náletem stíhačky na kolonu vojenských vozidel, doplněnou efektními pyrotechnickými pumelicemi.

Stařenka není na prodej

Jakmile se vzdušný prostor vyčistil, zaměřila se pozornost diváků zpět na zem na start vyjížďky veteránů po Krkonoších. Při ní absolvovali 75 kilometrů. O tom, jak velká kolona brázdila horské silnice, svědčí počet 406 obědů, vydaných při zastávce v moderní jilemnické školní jídelně Scolarest.

„Říkal jsem si, že to není možné, aby nakrmili tak obrovské množství lidí během chvíle. No a vidíte, za dvacet minut jsme už byli zase na cestě," chválil dobrou kuchyni Lubomír Břečka, který dorazil do Krkonoš od Holic s Tatrou 57A limuzínou z roku 1938. Spanilou jízdu, při které zavítali také na Cimrmanův maják a do jeho prvního muzea v Příchovicích, si užil náramně. „Byla to naprostá paráda, výhled byl nádherně daleko," lebedil si. Jeho 79 let stará tatrovka je rodinným pokladem. „Je to stařenka, musím hlídat olej. Aby moc nehulila, dávám jí trochu míň. Ale pořád tahá, i když je z roku 1938. V rodině ji máme čtyřicet let. Lidi se ptají, za kolik bych ji prodal. Neprodal! Je to takový rodinný kůň. To vás prostě chytí," pohladil milovanou tatrovku po kapotě.

Nejstarším vozem Studeneckých mílí byl americký bourák Dodge Brothers touring, příští rok stoletý! Patří zakladateli akce Jindřichu Synkovi. Mezi motorkami se pyšnila nejstarším datem narození francouzská kráska Motobécane z roku 1923. Cenu starosty Studence pro nejlepší vůz si odvezl do Strážného Petr Krejza, majitel amerického nákladního chevroletu z roku 1930. Nejlepší motorkou byla vyhlášena Jawa OHV 350 sidecar, rok výroby 1939, Ladislava Leflera.

Noblesní dámy

Krásné vozy doprovázely šarmem a elegancí dámy, které se nastrojily do dobových kostýmů. Tak jako posádka nablýskané Praga Lady z roku 1937. „Když máme historické auto, tak k tomu volíme i dobový oděv," usmála se Lea Machurová z Jablonce nad Nisou a přiznala, že občas usedne za volant veteránského vozu. Její rodina se může pochlubit unikátní sbírkou patnácti historických automobilů! „Když manžel nemůže, tak řídím já. Je to obtížnější, musí se používat meziplyn a brzdy nemají tak silný důraz, navíc prakticky každé veteránské auto má jiné řazení," sdělila svoje poznatky.

Organizátory potěšil počet 250 účastníků, který výrazně zvedl rekordní laťku z loňských 196 startujících. Značný podíl na tom mají místní vyznavači historických vozů. „Zájem o automobilové veterány se ve Studenci rozmohl takovým způsobem, že se do soutěže hlásí až třicet lidí. To je v republikovém měřítku, i s ohledem na to, že jsme menší obec, ohromné číslo," připomněl hlavní organizátor Studeneckých mílí Tomáš Chrtek a přidal: „Pro řadu lidí všech generací se to stalo koníčkem. Být veteránista, to není o tom, koupit si starý auto nebo motorku. Musíte mít pro to duši. Bez toho takový koníček nejde dělat."

Před rokem vrak ve Švédsku, dnes vítěz

V pátek označkoval na úřadě americký nákladní chevrolet z roku 1930, který koupil ze Švédska a rok na něm pracoval, a hned první jízdu proměnil ve velký triumf. Petr Krejza ze Strážného převzal od starosty Studence pohár pro nejlepší automobil sobotní přehlídky. Při své druhé účasti v soutěži historických vozidel Studenecké míle tak znovu získal v obrovské konkurenci prvenství. Loni uspěl s tatrovkou 57B z roku 1947, druhým kouskem vlastní ministáje. „Moc si toho vážím, jsem unešený," vážil si Petr Krejza cenného primátu. Aby zdůraznil originalitu 87 let starého amerického náklaďáku, naložil na jeho korbu velké bandasky. „Chtěli jsme tam mít pivní sudy, ale ty jsme nesehnali. Tak jsme tam aspoň dali kanystry na mlíko," vysvětloval. „Ale pití se nechystáme rozvážet. Je to jen dekorace," upozornil se smíchem.

Originální šestiválec, v Česku jediný vůz tohoto typu, koupil přes internet. „Chevrolet patřil devadesátiletému majiteli, po jeho smrti auto prodával jeho syn jako vrak. Příslušenství bylo shnilé, jen přitlučené hřebíky," popisoval stav. Vrak dokázal proměnit vlastní šikovností v nablýskaného krasavce. „Rok jsem ho dával dokupy. Žádné součástky na to nekoupíte, všechno si musíte vyrobit vlastníma ručičkama," řekl Krejza, který vlastnil zámečnickou firmu. Teď je v penzi, dílničku si uchoval dodnes a užívá si velké hobby. Autoveterány.