Od pondělí platí v Česku nouzový stav a s ním i celoplošný zákaz zpěvu: S omezením se musí vyrovnat nejen školy, zrušeny jsou koncerty i muzikály.

Ředitelé uměleckých škol, kterých se absence zpěvu také týká, zatím současný stav nedramatizují.

Jičínská Základní umělecká škola Josefa Bohuslava Foerstera může učit prezenčně, za což jsou podle ředitelky Jaroslavy Komárkové všichni neskutečně rádi. Co se týká zpěvu, zrušili zde po dobu dvou týdnů výuku sborového zpěvu, individuální hodiny probíhají v omezeném režimu. „Vyučujeme převážně teorii, zpívá se jen brumendo, tedy se zavřenými ústy, vytleskává se rytmus písně, učí se texty písní,“ popisuje Jaroslava Komárková dění ve škole. Jako mnozí i ona je překvapena rozhodnutím ministra, že zpívat se nesmí, ale foukat do dechových nástrojů se může.

Kolegové z okolních ZUŠek mají na věc podobný názor. „Chceme učit co nejdéle to půjde, zvlášť v individuální výuce, kde na hodině máme jedno až dvě děti najednou. Ale i kolektivní výuku bychom dali, možností je více. My jsme na to připraveni, tak snad zavládne i zdravý rozum,“ pevně věří Jaroslava Komárková. Pokud by musela školu uzavřít, tvrdí, že na distanční výuku, kterou tu zažili už na jaře, jsou lépe připraveni.

Podle ředitele hradecké ZUŠ Habrmanova Petra Fialy je pro potřeby uměleckých škol zákaz zpěvu předimenzovaný a jeho omezení zbytečné.

„U nás je zpěv jako jeden z hlavních oborů. Výuka neprobíhá jen tím, že se zpívá. Děti rozebírají texty, porovnávají interpretaci, takže těch čtrnáct dnů, co nebudou zpívat, není velký problém. Spíš si myslím, že zákaz u uměleckých škol je přehnaný. Tady je jeden učitel na žáka, takže přenos viru tu nehrozí tak, že by bylo nutné výuku omezovat.“

Petr Fiala se domnívá, že takováto rozhodnutí by bylo rozumné konzultovat s ministrem školství. „Pokud bude zákaz platil 14 dnů, zvolíme jen jiné metodické výuky. Pokud ministr zákaz prodlouží, budeme si s tím muset nějak poradit,“ dodává.

Nepopulárním krokem je i zrušení koncertů. Podle Mikuláše Ježka, pedagoga ze ZUŠ Střezina v Hradci Králové tak chybí žákům bezprostřední reakce na jejich práci.

„Zrušila se řada akcí, včetně koncertů. A to je ta třešnička na dortu, na kterou se mladí hudebníci těší. Proto denně cvičí, proto se tolik snaží,“ míní pedagog.

Smyčcový orchestr Smiling String Orchestra, který Mikuláš Ježek vede, přišel minimálně o sedm koncertů. Některé se sice podařilo přesunout na jiný termín, ale opět je otázkou, zda pro ně také nepřijde stopka.

Chybí radost

„Samozřejmě nejsme na koncertech existenčně závislí, ale bez toho, abychom ukázali, co umíme, předali radost z hudby, naše práce částečně pozbývá smysl. Také jsme si chtěli vydělat na nahrání nového CD, jehož vydání plánujeme na konec školního roku. To je při rušení jednoho koncertu za druhým téměř nemožné. Ale budeme se snažit,“ věří dirigent Mikuláš Ježek.

Covid a přísná nařízení ohrožují i chod domu dětí a mládeže. Do kroužků se hlásí o třetinu méně dětí. „Zrušili jsme dva pěvecké kroužky, pak ukulele a kytaru, kde se nemůže zpívat,“ jmenuje Ivana Nováková změny, ke kterým přistoupili v novopackém Domě dětí a mládeže Stonožka. Činorodá ředitelka si postěžovala na nepřehlednost situace i zaslaných instrukcí z různých institucí.

„Jsem ve spojení s řediteli z celé republiky a v každém zařízení je to nastavené jinak. Je to dáno i výkladem opatření,“ poukazuje ředitelka. Zmatení jsou i rodiče. Ivana Nováková denně řeší několik emailů a telefonátů, kdy se rodiče ujišťují, zda kroužek bude nebo ne. Navíc v současné nejisté době mají rodiče strach své děti někam přihlásit. „Některé kroužky jsme vůbec nenaplnili. Rukodělného Šikulu neotevřeme. Dětskou taneční školičku otevřeme letos jen jednu,“ posteskla si ředitelka, která očekává, že do konce října se situace s naplněností kroužků zlepší.