„Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ říká Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí. „Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ říká Petra Štěpková z nadace Rozum a Cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí. „V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ říká Štěpková.

Dětské domovy jsou přitom často moderně zařízené a kraje investují velké peníze na jejich přeměnu v zařízení rodinného typu. Právě to je ale podle kritiků zásadní chyba. „Takový dětský domov je stále především ústav, s výchovou v rodině se nedá srovnávat,“ myslí si Štěpková. Podle ní je nutné počet dětí v ústavech snížit.

S tím paradoxně souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože stát ročně buduje stále nové dětské domovy. „Cílem našeho ministerstva i vlády je co největší možné snížení počtu dětí v náhradní ústavní výchově,“ tvrdí Jiří Sezemský z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Dodává, že vláda chce také více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat.

„Chceme ale také více využívat pěstounských rodin,“ říká Sezemský. Upozorňuje přitom, že finanční podpora pro pěstounské rodiny se v posledních letech výrazně zvýšila. „Peníze ale nejsou všechno, pěstouni potřebují také odborné poradenství, jak se o děti starat. Stát ale v této oblasti pomalu začíná spolupracovat s neziskovými organizacemi, snad se blýská na lepší časy,“ doufá Štěpková.