Ve Dvoře Králové došlo před několika lety ke sloučení s trutnovským kojeneckým ústavem. Nyní tu navíc působí i oddělení pro mladé matky. Kapacita domova, 32 dětí, je v současné době plná, problémy s personálem tu nemají. Pro maminky tu jsou čtyři další místa. Navíc nabízí zařízení sedm míst pro okamžitou pomoc. Ta jsou určena pro zneužívané nebo nechtěné děti, pobývají tu pouze několik dní, než jejich situaci vyřeší příslušné orgány. Běžně tu mají především děti do tří let. V případě sourozeneckých párů tu ale mohou děti zůstat déle.

Původní kapacita dětského domova ve Vrchlabí v Žižkově ulici byla z 36 dětí postupně snížena na 24. Děti zde jsou rozřazeny do tří rodinných skupin podle sourozeneckých vazeb. Okolo třicítky dětí, rozdělených do čtyřech výchovných skupin, je momentálně ubytováno v dolnolánovském domově. K dispozici je zde škola i jídelna.

Dětských domovů v Česku každým rokem přibývá. Podle ministerstva školství to odpovídá celoevropskému trendu. „Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ říká Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí. „Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ říká Petra Štěpková z nadace Rozum a cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí. „V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ říká Štěpková.

Vedle ústavních dětských domovů existují i zařízení rodinného typu, která se snaží co nejvíc napodobit rodinné zázemí. Od klasických domovů se odlišují množstvím dětí (8 – 10 dětí) i individuálním přístupem. Podle Jiřího Oudese z Krkonošského sídla Asociace Dětských domovů je výhodou také to, že se „rodinné domovy“ obejdou bez početného zástupu doprovodného personálu: „Takový domov nepotřebuje ředitelku, uklizečku, kuchařku, psychologa ani další pracovníky.“ Na území regionu tato zařízení rodinného typu ale dosud scházejí.

„Zatím jsme nenašli vhodné objekty. Musely by to být objekty, které patří církvi nebo státu, který by nám jej za symbolickou cenu přenechal. Je to ve stádiu vývoje, ale počítám, že do jednoho roku by se to mělo změnit,“ dodává Oudes z Asociace dětských domovů Trutnov. Organizace se vedle podpory zařízení rodinného typu zabývá především problematikou integrace dětí z dětských domovů mezi „normální“ děti. Pořádá pro ně sportovní, ekologické programy a další volnočasové aktivity.