Dříve byl nynější manažer České speleologické společnosti Albeřice veřejnosti spíše znám jako speleolog. V posledních letech však Tásler přesouvá svůj zájem na dějiny hornické těžby v krkonošském regionu. „Když něco objevíte v jeskyni, tak jste tam první člověk na světě, což je samozřejmě strašně vzrušující. V každém člověku je trošinku dobrodruha. Ale když vlezete do důlního díla, kde byl naposled někdo v šestnáctém století, tak to je přítrž,“ zdůvodňuje charismatický geolog, který je od počátku své kariéry také znám jako vyhledávaný účastník besed a přednášek.

 

Velký význam kutání pro region


Krkonoše v minulosti nikdy nepatřily k vyhlášeným hornickým revírům jako třeba Jihlava, Kutná Hora nebo Jáchymov; přesto má dolování v horách prastaré kořeny. „Pro vývoj regionu mělo hornictví velký význam, ale my ho ještě dnes nedokážeme úplně docenit,“ poukazuje známý jeskyňář na to, že řada písemných zmínek o kutání v oblasti se nedochovala.


V poslední době věnuje Tásler velkou pozornost lokalitám, kde se prolínají dva bizarní a zcela rozdílné světy: hornický středověk a geologické průzkumy z dob tuhé totality. To je případ zejména Obřího Dolu a „nově“ také Černého Dolu. V prvně jmenované oblasti, která je částečně přístupná i veřejnosti, se rudy těžily už v polovině 16. století. Monumentální důlní dílo, dodnes čítající 5 kilometrů zachovaných štol, zde vzniklo v období doutnající studené války (1952 – 1959), kdy tu probíhal průzkum na wolfram pro výrobu raketových hlavic.

 

 

Radko Tásler

• absolvent geologie na PřUK
• přední český speleolog
• účastník expedic do Austrálie, Tanzánie či na Nový Zéland
• předseda České speleologické společnosti Albeřice
• popularizátor dějin hornictví
• žije ve Svobodě nad Úpou

 


Zatímco Obří Důl je v současnosti už evropsky známá lokalita, Černý Důl je stále ještě poměrně čerstvou záležitostí, skrývající mnohá tajemství. „Původně jsme si mysleli, že se do podzemí nikdy nedostaneme. Nedochovaly se odsud prakticky žádné historické zprávy,“ říká o jedné z nejzachovalejších lokalit středověké těžby Radko Tásler, který ve spolupráci s tamní radnicí pracuje na výjimečném turistickém projektu.

 

Údolí Čisté výzvou pro budoucnost


První výsledky mohou návštěvníci horského střediska obdivovat od konce letošního října, kdy zde byla slavnostně otevřena zhruba jeden kilometr dlouhá hornická stezka; vůbec první svého druhu v Krkonoších. Série čtyřjazyčných naučných panelů informuje o prastarých způsobech těžby, geologickém vývoji, minerálech, ale také o průzkumech z období komunistického Československa. V těsné blízkosti, prakticky přes cestu, se tu klikatí středověké důlní chodby, pozůstatky primitivního kutání, a štoly, kde v 50. letech vyslanci komunistického režimu hledali uranová ložiska, konkrétně smolinec.


Otázkou je, co všechno podzemí v údolí řeky Čisté ještě skrývá. Před několika týdny Tásler se svou speleologickou tlupou totiž narazil v jedné z černodolských štol na zcela zachovalou krasovou dutinu. „Zatím to není publikované. Z geologického hlediska je to naprostý unikát. Takovéhle dutiny v důlních dílech jsou třeba ve vrtech, ale nikdo to takhle ještě pořádně neviděl a nezdokumentoval,“ komentuje expert jeden ze svých posledních objevů.
Během příštích let by mělo dojít k prodloužení stávající stezky a za pomoci evropských peněz k částečnému zpřístupnění jedné ze štol.

Tásler potvrdil, že už také ve spolupráci s obcí začíná pracovat na přípravě menšího hornického muzea, pravděpodobně vznikne v suterénu městského úřadu. „Já tomu nechci říkat hornické muzeum. Bude to taková expozice podzemí, čili budou tam jeskyně, historie obce, historie hornictví,“ dodává speleolog, který zároveň hodlá pokračovat i ve svých aktivitách v Obřím Dole. „Jestli všechno dobře půjde, tak v příštím roce začneme pracovat na zpřístupnění jedné ze šachet do hloubky padesáti metrů,“ naznačil další plány.


Přestože je krkonošské podzemí dnes už Táslerovou partou poměrně slušně zmapované, není vyloučeno, že se v blízké budoucnosti opět podaří objevit dosud neznámé „otisky“ krkonošských havířů. Problém je v tom, že v řadě případů neexistují žádné historické zmínky. Objev je proto dost často i dílem náhody. Tak tomu bylo například v Herlíkovicích nebo v Horní Kalné, kde před několika lety na důlní labyrint z 50. let upozornil propadnuvší se traktor.

 

Nebezpečné je přecházet ulici


Elán do další bádání tedyTáslerovi rozhodně nechybí. „Baví mě to čím dál víc. Každou chvíli se tu a tam objeví nové věci,“ říká rozšafně padesátiletý geolog. I na riziko povolání si podle svých slov už zvykl. „Nedá se říct, že by to bylo úplně bez rizika. Člověk musí mít zdravý strach. Jakmile člověk nemá strach, tak se zabije. Já říkám, že riskantní je přecházet ulici,“ odpovídá s úsměvem na rtech respektovaný odborník.