Eva Zelenková z Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje k tomu říká: „K hlukovému zatížení daných lokalit může ještě přispět hluk ze stacionárních zdrojů, tedy z výrobní činnosti. Dalším zdrojem hluku především v centrech větších měst je kumulace restauračních a kulturních zařízení, případně jejich nevhodné umístění do obytné zástavby.“
Hygienické limity hluku pro jednotlivé chráněné prostory jsou stanoveny v nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. „Hygienický limit hluku v chráněném venkovním prostoru staveb, který se bere 2 metry před fasádou objektu pro doléhající hluk ze stacionárních zdrojů, je v denní době 50 dB, v noční pak 40 dB,“ poznamenává Zelenková.
Pro starou hlukovou zátěž z dopravy na pozemních komunikacích je hygienický limit hluku v daném chráněném prostoru 70 dB v denní době a 60 dB v noční době. „Starou hlukovou zátěží z dopravy je míněn stav hlučnosti způsobený dopravou, který vznikl do 31. prosince 2000,“ vysvětluje Zelenková. V běžném komunálním prostředí je hluk z dlouhodobého hlediska považován za více či méně obtěžující faktor pro citlivou část populace.
Podle zákona o ochraně veřejného zdraví je osoba, která provozuje zařízení, jež je zdrojem hluku, povinna zajistit, aby v chráněných prostorech nebyly překračovány hygienické limity hluku. A to technickými, organizačními a dalšími opatřeními. V případě dopravního hluku jsou tak budovány obchvaty měst, dálnice nebo se přistupuje k individuálním opatřením na jednotlivých objektech. Třeba ve formě výměny oken za okna se zvýšenou protihlukovou úpravou.
V případě stacionárních zdrojů hluku se jedná o odhlučnění jednotlivých zdrojů hluku například opláštěním, nebo výměnou technologie za méně hlučnou. „Hluk z restauračních nebo kulturních akcí lze regulovat obecně závaznými vyhláškami jednotlivých obcí,“ dodává Zelenková.
Měření doléhajícího hluku provádí Krajská hygienická stanice za účasti přizvaného zdravotního ústavu vždy na podnět obyvatel.
