Petr Kuráň navíc svou roli chlapce vbezvědomí sehrál na trutnovské pěší zóně tak věrohodně, že iredaktorům, kteří byli na akci připraveni, běhal mráz po zádech.

Sám student „zdrávky“ ktomu říká: „Na jednu stranu to bylo vzrušující, ale šlo ovážnou věc, protože jsme se zajímali oto, jak budou lidi reagovat a zda jsou schopni ´bližnímu svému´ poskytnou pomoc. Také jsem měl strach, zda nevypadám komicky a pak jsem si říkal, jak dlouho budu muset vše hrát, než ke mně někdo přiběhne.“

Jeho obavy se ale nakonec ukázaly být jaké plané, protože už několik vteřin poté, co před obchodním centrem Máj upadl na zem a začal předstírat bezvědomí, se kněmu seběhli čtyři muži. Jeden znich okamžitě vytáhl mobilní telefon a vytočil linku Zdravotní záchranné služby 155. „Hned, jak ke mně lidé přišli, začali se zajímat oto, co mi je. Zda mám puls, jestli mi srdce, dýchám, nemám zapadlý jazyk. Také mě hned podložili hlavu. To jsem si říkal, že už musím vroli jen vytrvat,“ poznamenalKuráň.

Na zdravotní školu se mladý chlapec přihlásil hned zněkolika důvodů: „Zajímám se oanatomii a přírodopis. Tady jsem se dozvěděl řadu informací například zpředmětu první pomoc. Na zdravotní školu jsem šel izhumánních důvodů– rád pomáhám lidem. Ale rozhodně to nesouviselo stím, že bych chtěl pracovat ve zdravotnictví.“

Vsoučasné chvíli se Petr Kuráň hlásí na pět různých oborů na vysoké škole, ale ani jeden znich nemá souvislost se zdravotnictvím­.