Jaký je rozdíl mezi osvojením (adopcí) a pěstounskou péčí? Pokud si dítě někdo osvojí, v konečné fázi po rozhodnutí soudu se na dítě pohlíží, jako kdyby se v nové rodině narodilo. Noví rodiče mají rodičovskou zodpovědnost, práva a povinnosti, dítě živí na vlastní náklady. V rodných listech jsou uvedeni jako rodiče, dítě dostane jejich příjmení, novou koncovku rodného čísla. Vznikají nové příbuzenské vztahy.

„To, že je dítě adoptované, by se mělo dozvědět v mladším věku a přiměřenou formou, například jako pohádku či příběh. Děti z náhradních rodin, které dospívají, chtějí poznat své biologické rodiče. Vyplývá to z přirozenosti člověka poznat svoje kořeny. Dítě v pubertě hledá rodiče ne proto, že by s nimi chtělo žít, ale chce vidět, jak vypadají, kdo ve skutečnosti jsou. Mohou se objevit i problémy, kdy dítě z náhradní rodiny uteče, má nereálné představy o vlastních rodičích, ale ve většině případů se vrací zpět. Tyto věci by ale měli adoptivní rodiče řešit s odborníky,“ radí Adamcová.

Dítě v pěstounské péči má své zákonné zástupce (jednoho nebo oba rodiče), který nemůže nebo není schopen ho vychovávat, proto to dělají cizí lidé. Zákonní zástupci za dítě rozhodují ve věcech nikoliv běžných, jako je změna příjmení, cestovní doklady, zřizování a rušení účtu, výběr školy. Mají právo i děti navštěvovat. Pěstouni se o dítě starají, zajišťují školní docházku, zdravotní péči, starají se o volný čas, vedou ho k režimu a zodpovědnosti.

„Děti v pěstounské péči mají nárok na pěstounské dávky a pěstouni na odměnu ze systému státní sociální podpory. Pěstounství je ze strany státu podporováno, ale i kontrolováno. Do rodin docházíme dvakrát do roka a zjišťujeme, zda je vše v pořádku. Rodině také poskytujeme poradenství. Spolupráce probíhá ve většině případů na přátelské rovině,“ vysvětluje Irena Adamcová.

Důležité je vědět, že odbor sociálních věcí, školství a zdravotnictví děti nevybírá. „Pouze zpracováváme dokumentace dětí i žadatelů, které zasíláme na krajský úřad. Tam se přibližně jednou za měsíc se uskuteční tzv. aktiv, kde se přiřazují k sobě vhodní žadatelé a vhodné děti. Krajský úřad pak informuje žadatele, že pro ně bylo vytipováno konkrétní dítě. Nemůžeme mluvit do toho, komu bude dítě svěřeno, jen vydáváme rozhodnutí na svěření dítěte do péče budoucím osvojitelům nebo pěstounům,“ podotýká.

Jana: O tom, že jsem adoptovaná, jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct let

Adopce bývá často provázena nedůvěrou okolí. Osvojené děti někdy jsou i terčem posměchu a urážek, zejména ve školním prostředí. „O tom, že jsem byla adoptovaná, jsem se dozvěděla v osmnácti letech. Vzala jsem to v pohodě. Zpočátku jsem tomu nechtěla věřit,“ říká paní Jana z Hostinného, která se do náhradní péče dostala, když jí byly dva roky. Pravé rodiče se nikdy nalézt nepokoušela. „Odmalička jsem tady vyrůstala a ani jsem neměla touhu nikoho vyhledávat,“ dodává.

S problémy, které adoptovaní jedinci ve svém blízkém okolí často mívají, se během svého dětství takřka nesetkala. „Moje okolí to vědělo, ale nikdy jsem se to nedozvěděla. Akorát mi to prý jednou děti řekly ve školce. Já si to nepamatuju, ale prý jsem přišla domů s brekem,“ vysvětluje Jana.

Jinak podle svých slov prožila dětství jako každý jiný. Ve škole ani posléze v zaměstnání na žádné potíže nenarazila. Na základě osobních zkušeností si dovede představit, že by se vydala podobnou cestou jako kdysi její rodiče. „Kdybych neměla vlastní děti, určitě bych o adopci uvažovala,“ uzavírá své vyprávění Jana. (top)

Odbor při umísťování dětí do náhradní rodinné péče spolupracuje s dětskými domovy nejen v okrese. „Občas se stane, že dítě, které má v našem správním obvodu trvalé bydliště, je umístěno v dětském domově v jiném kraji. Dítě navštěvujeme čtyřikrát do roka. S vedením ústavu projednáváme jeho situaci, hovoříme také s původní rodinou. Pokud rodina nezvládne upravit podmínky, aby se o dítě starala, pak se zahájí úkony k tomu, aby se dítě umístilo k náhradním rodičům,“ říká Adamcová.

Může se stát, že se první kontakt budoucích rodičů s dítětem nepovede a ti jej odmítnou. Je jim pak nabídnuto dítě jiné. Pokud není možné uspokojit žadatele na krajské úrovni, žádost se zasílá na ministerstvo práce a sociálních věcí a dítě se hledá jinde. „Nedávno se stalo, že naši žadatelé dostali děťátko z kojeneckého ústavu v Teplicích, ale není to častý jev,“ podotýká sociální pracovnice.

Žadatelé o adopci nebo o pěstounství se samozřejmě prověřují. „Dostanou dotazníky, abychom se o nich dozvěděli základní informace. Co je baví, jak tráví volný čas, jak fungují jako rodina, kde bydlí, pracují, jak jsou zajištění, jakou mají pověst. Žádáme také opis z rejstříku trestů,“ poznamenává Irena Adamcová a pokračuje: „To jsou důležité informace pro aktiv Královéhradeckého kraje, aby si mohl na manželský pár vytvořit svůj pohled. Já pak vykonám návštěvu rodiny, zda se údaje zakládají na pravdě. Někdy je třeba usměrnit nároky žadatelů, seznámit je s realitou.

Děti, které se dostávají do náhradní rodinné péče, jsou děti maminek, které většinou neměly dobré podmínky v těhotenství, řešily svoji existenci, měly problém se životosprávou, někdy se objeví i drogy. Děti se mohou narodit předčasně, s nižší porodní váhou, se syndromem nebo postižením.“ Na úřad chodí i žadatelé, kterým je přes čtyřicet let, vychovali své děti a mají chuť se ještě o někoho starat, pečovat. „Tyto aktivity jsou velmi vítané, pěstouny potřebujeme,“ dodává Irena Adamcová.